Je to velká výzva, tvrdí nový šéftrenér mládeže Vaculík. Jakou má vizi?
Na svůj věk toho má ve skokanském prostředí za sebou spoustu. Řadu let sám aktivně závodil, později pracoval jako servisman, trénoval ženskou reprezentaci a naposledy působil v německém Breitenbergu. Čtyřiatřicetiletý František Vaculík je novým šéftrenérem mládeže a předsedou trenérské rady. Co chystá?
Františku, jak se zrodil váš návrat do Česka?
Jak se říká: "Za vším hledej ženu." (usmívá se) Dlouho jsme s manželkou probírali, co bude pro náš osobní život lepší, a naše rozhodnutí již znáte.
Jste novým předsedou trenérské rady a šéftrenérem mládeže. Co to pro vás znamená? Vnímáte to jako velkou výzvu?
Je to velká výzva a pro mě úplně nová role. Je něco jiného vést klub, nebo reprezentaci. Nyní budu zodpovědný za všechny kluby v republice. Tato nová role je důležitá, náročná a velmi si cením důvěry vedení. Němci mi říkali, že základ z Německa mám výborný, a tak se není čeho bát. To mi dodalo sebevědomí. Věřím, že znalosti z Německa uplatním.
Co konkrétně budete mít na starosti?
Hlavním úkolem bude komunikace s kluby a trenéry, které vychovávají mládež, dorost a juniory. Sledovat děti při tréninku a závodě, vypomáhat trenérům. Vytvářet metodický plán. Starat se o vzdělávání trenérů, organizovat semináře a trenérské rady. Vypomáhat menším klubům s rozvojem a pomalinku navyšovat počty mladých závodníků.
Jak vidíte stav české mládeže? V poslední době moc mladých skokanů do áčka nepřicházelo…
Největší slabinou je množství dětí, které máme, a přechod z žactva do dorostu. Tady si myslím, že nám například Němci hodně utíkají. Od předžactva do dorostu hodně dětí odchází. Není se čemu divit, že z tak malé základny do áčka moc skokanů nedojde. Musím ale říct, že i přes tento problém se pořád držíme. (usmívá se) Proto bych si přál, aby se počty skokanů a skokanek zase navýšily. Hodně bude zaležet, jestli se do hry vrátí skokanské můstky v Harrachově. Myslím si, že tohle bude velmi klíčové pro rozvoj skoku na lyžích. Také skokanské můstky v Liberci nám chybí. Zde by se investice do malého areálu se třemi můstky také vyplatila.
Máte nějakou vizi a nápady, jak české skokany posunout dál? Co je potřeba zlepšit?
Nápady by samozřejmě byly. Skok na lyžích je technická disciplína a mnohdy se pohled na techniku skoku u trenérů mění, proto bude i cílem vytvořit základ nebo vizi, ze které budeme všichni společně vycházet. Vycházet ze struktury sportovního výkonu, vylepšit výběr talentu. Toto například v Rakousku nebo Německu funguje. Také by se dal malinko zatraktivnit Český pohár, ale jak už jsem odpovídal na otázku předtím, bude velmi důležité vrátit do hry Harrachov a Liberec.
Naposledy jste působil v německém Breitenbergu. Co vám tamní angažmá dalo?
Jak v pracovním, tak i v osobním životě to byla velká zkušenost. I když to na začátku nebylo vůbec jednoduché, nakonec jsem si vedení Bavorského svazu, rodiče i sportovce získal. Spolupráce se závodníky byla pro mě perfektní a dařilo se uskutečnit naplánované věci. Také člověk zjistí, že děti v Česku a Německu jsou stejné. Jsou to prostě děti. (směje se)
Dají se nějak srovnat podmínky v Německu a Česku?
Je to těžké srovnávat. Kdybychom to měli dopodrobna analyzovat, bylo by to asi na knihu. Němci mají zajetý systém, který zdokonalují. My pořád správný směr neustále hledáme. Pořád koukáme, kdo co dělá jinak, proto jsme pořád rok, dva za nimi. Nejde ale opomíjet také rozpočet, se kterým Němci pracují. (směje se)
Máte za sebou aktivní závodní kariéru, působil jste i jako servisman, nebo jste trénoval ženskou reprezentaci. Předpokládám, že v nové roli se tyto zkušenosti mohou hodit, že?
Člověk se učí celý život. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl učit od trenérů jako jsou Richard Schallert, Matjaž Zupan a teď i od německých trenérů. Také Fakulta tělesné výchovy v Praze mi pomohla o sportu přemýšlet trochu jinak. Každá zkušenost se teď bude hodit.
Fotogalerie
