Když si vzpomenu na loňské Turné čtyř můstků, mám husí kůži, říká Roman Koudelka
Roman Koudelka letos obhájil titul mistra České republiky a v jednom z posledních závodů letní části sezóny ukázal, že se chce v zimě prát zase minimálně o bodovanou třicítku. Nebylo ničím překvapujícím, že po libereckém vítězství mu spadl obrovský balvan ze srdce.
Jak byste zhodnotil vítězný závod?
Měl jsem z něho radost. Letní sezóna nebyla úplně podle očekávání, nešlo mi to tak, jak by mělo. Posledních čtrnáct dní se to zvedlo, a tak jsem rád, že to takhle dopadlo. Myslím si, že to bylo zasloužené, sice Filip Sakala skočil o dva metry dále, ale díky stylovým bodům jsem ho překonal. Možná v tom trochu hráli roli měřiči délek, kteří nebyli nejspíše úplně přesní. Byla to škoda, určitě to mohlo být lepší vítězství. Beru to tak, že mám další domácí titul a těší mě to.
Předvedl jste dva povedené skoky. Dalo se to vůbec trefit lépe?
Určitě. Skoky to nebyly špatné, ale chyběla uvolněnost. Byl jsem dnes docela dost nervózní, jak foukalo, tak stačilo málo. To bylo vidět u Viktora Poláška nebo u Vojtěcha Štursy, u nich tam totiž vítr nebyl, a když se skáče takhle z nízkého nájezdu, nelze docílit tolika metrů. Jsem rád, že mi štěstí takhle přálo.
Jak se vám závodilo s tím, že jste patřil mezi jasné favority minimálně na bednu?
Těšilo mě to. Upřímně, to očekávání jsem tolik na sebe necítil. Jak jsem již zmínil, letní sezóna mi nevyšla a všichni kluci byli lepší jak já. Byl jsem v tomhle klidnější, což mi i nejspíš pomohlo. Nervozita byla, ale ne taková, jako kdybych sem přijel a byl v uplynulých závodech pokaždé do desátého místa.
Co se změnilo, že jsou najednou ty výsledky lepší?
Hlavně to, že jsem trochu ubral z tréninku. Celé jaro jsem hodně tvrdě trénoval, měl jsem natrénováno nejvíc, co jsem kdy měl. Technika šla stranou, načež jsme si s Davidem Jiroutkem (reprezentační trenér - pozn. red.) a Lubošem Plecháčem, mým osobním trenér, sedli. Řekli jsme si, že takhle to už dál nejde. Tím, že bych ještě více trénoval, se to zhorší. Dal jsem si čtrnáct dní volno, byl jsem rybařit, hrát golf a celkově si vyčistit hlavu. Bylo vidět, že to bylo to, co jsem potřeboval, a výkony začaly jít nahoru.
Jak hodnotíte dosavadní průběh přípravy? Jsou poslední dny tím, co to změnilo na pozitivní vlnu?
Já byl kupodivu celé léto docela klidný. I když mi to nešlo, věděl jsem, že natrénováno mám a jednou se to zlomí, aby se to začalo postupně zlepšovat. Neříkám, že jsem teď udělal velký posun, nejdůležitější je zima a Světový pohár, kde se ukáže, jak na tom jsem. Měl jsem radost, že zavládl mírný optimismus a ukázalo se, že to nejde více dolů, ba naopak se to lepší.
Liberecký areál nedávno získal certifikát FIS. To, mimo jiné, znamená, že vrcholné závody (Světový pohár, Kontinentální pohár atd.) jsou pro český skok zase o něco blíže. Co říkáte na tuto pozitivní zprávu?
Já to hodnotím jednoznačně pozitivně. Minulý rok jsme tu měli jenom jeden trénink, jinak jsme tu vůbec nebyli. Letos, když jsem přijel a uviděl, jak opravili stopu, udělali nové bednění, vyčistili dopad a všechno ostatní, byl jsem z toho překvapený a potěšilo mě to. Ten certifikát byl určitě správně udělený. Doufám, že závody Světového poháru přitáhnou i nějaké fanoušky.
Do konce letní přípravy zbývá jeden měsíc, jak ho vyplníte?
Nyní jedeme na soustředění, které bude o něco intenzivnější. Budeme se zaměřovat spíše na techniku a skákání, protože natrénované mám, teď už to zbývá jen udržet. Bude to hodně cestování, už to zase začne. Na jednu stranu se na to těším, na tu druhou, když máte malého tříletého syna, hůře se odjíždí od rodiny. To k tomu bohužel patří.
Jaké si stanovíte cíle pro zimní sezónu?
Stejné jako loni. Chtěl bych bodovat v co nejvíce závodech, nechci mít nějaké přehnané cíle, protože vím, že mě to pak sráží. Pro mě bude lepší se držet nohama na zemi a jít krok za krokem, stejně jako minulý rok. Jak to poté vygradovalo na Turné bylo něco úžasného. Ještě teď, když na to vzpomínám, tak mám husí kůži. Přesně pro tenhle pocit to dělám. Chci, abych ho zažíval co nejčastěji.
