Měl jsem strach, ale ve skutečnosti to nebylo nic hrozného, říká Lejsek po premiéře na mamutím můstku
František Lejsek má za sebou přelomový víkend. Poprvé v kariéře si zaskákal v kolotoči Světového poháru, když na letech v německém Oberstodorfu (HS235) obsadil v kvalifikacích 63. a 59. pozici. Nominaci si vysloužil i díky kvalitním výkonům v posledních týdnech, když se na MSJ v polském Zakopaném umístil na 16. místě. Následně se ve stejném středisku zúčastnil Kontinentálního poháru, na kterém ho jedna příčka dělila od postupu do druhého kola.
Máš za sebou premiéru ve Světovém poháru, a to rovnou na mamutím můstku. Jaké jsou pocity?
Skákalo se mi vlastně dost podobně jako na ostatních závodech. Jediné, co se lišilo, bylo to, že jsem se tam potkal s mými idoly – Granerudem, Lindvikem, Kraftem atd. Byl jsem rád, že mohu sbírat zkušenosti od nejlepších. Samotný stres z toho, že vlastně skáču na mamutu, se dostavil až nahoře na věži. Ale když jsem skočil, zjistil jsem, že to vlastně tak strašidelné není. Nicméně to nemohu ještě nejlépe posoudit, neskočil jsem za hranici 200 metrů.
Nepředvedl jsem vůbec dobré pokusy, na druhou stranu pocity ze závodu jsou skvělé. Lety, atmosféra Světového poháru, všichni přední skokané na jednom místě. Obrovský zážitek.
Kompletní výsledky závodů najdete zde.
Byl to pro tebe splněný sen?
Splnil se mi jeden z mých snů, a to si zaskákat z mamutího můstku a vidět na vlastní oči světovou elitu. Ale pořád mám vyšší cíle, jak už jsem řekl, nepodal jsem příliš dobrý výkon a vím, že to umím lépe. Doufám tedy, že si to v nejbližší době vynahradím.
První skoky na mamutím můstku musely být velkou výzvou. Jak ses s ní popral?
Abych byl upřímný, měl jsem strach. Očekával jsem, že nájezd bude rychlostí závodního auta, a když se odrazím, tak to bude podobné volnému pádu z paneláku. Ve skutečnosti to bylo jinak, jede se trochu rychleji a letí ve větší výšce, ale nic hrozného. Podobné jako střední můstek v Planici. Jak jsem už ale zmínil, nepovedlo se mi doplachtit za 200 metrů, možná bych pak na to měl jiný pohled.
Jak vlastně došlo k tvé nominaci na závod Světového poháru v německém Oberstdorfu?
Chtěl jsem si vyzkoušet mamutí můstek, trenéři ale řekli, že se o nominaci rozhodne v Zakopaném. Tam jsem skákal poměrně solidně v závodech i trénincích, díky čemuž to nakonec vyšlo.
Právě na Kontinentálním poháru v Zakopaném (HS134) ti postup mezi třicítku nejlepších utekl jen těsně, celkově jsi skončil 31. Převažovalo zklamání?
Vím, že ještě mám velké rezervy v letové fázi, takže proto na větších můstcích ztrácím více než na těch menších. Samozřejmě jsem byl trochu zklamaný, ale vím, co musím zlepšit, abych příště dokázal bodovat.
O týden dříve jsi na stejném místě (HS105) vybojoval skvělé 16. místo na MSJ. Překvapil jsi i sám sebe?
Poměrně ano. Věděl jsem, že neskáču špatně, ale netušil jsem, co od sebe mohu čekat. Můstek v Zakopaném mi vůbec nesedí, takže si výsledku opravdu cením. V prvním kole jsem předvedl jeden z mých nejlepších skoků (96,5 m), škoda jen toho druhého, který jsem trochu zkazil (93 m).
Také jsem moc rád za týmový závod. V takové konkurenci jsme dokázali postoupit do finále, ve kterém jsme se ještě zvládli o jednu příčku posunout na konečnou sedmou pozici. Nikdo z nás nesměl svůj skok pokazit, což jsme také splnili.
Foto: Nordic Focus
