Rozhovor s Romanem Koudelkou: ,,Cesta zpátky je ještě dlouhá, musím věřit a vytrvat"
Na Mistrovství České republiky ve skoku na lyžích, které se konalo 18. ledna v Harrachově, jsme vyzpovídali vítěze kategorie mužů, Romana Koudelku. Ten se letos v zimě vrátil na můstek po více než roční pauze, kterou si vyžádalo zranění kolene. Jak hodnotí svoji výkonnost a co očekává od blížících se Olympijských her v Pekingu?
Romane, velká gratulace. Jaké jsou pocity po vítězství?
Nešlo úplně o vítězství, spíše šlo o radost ze samotných skoků. Dopoledne v tréninku se mi tady úplně nedařilo, ale ve zkušebním kole se mi to podařilo zlomit. Pevně doufám, že si to přenesu i do Neustadtu, kde nás čeká závod Světového poháru, a že konečně dosáhneme na body.
Jak hodnotíte upravenost můstku? Byly zde dnes dobré podmínky?
Včera tady v Harrachově hodně foukalo a počasí bylo opravdu ošklivé, a tak jsem se popravdě trochu obával, aby to dnes za něco stálo. Můstek byl ale připraven tak kvalitně, že úroveň odpovídala Světovému poháru – jak stopa, tak dopad, bylo to něco úžasného. Všem, kteří se na tom podíleli, patří obrovské poděkování.
Slouží Vám zdraví po operaci tak, jak byste si přál?
Tak zdraví ještě úplně neslouží, noha je pořád oslabená a koleno někdy bolí. Přeci jen mám teprve 11 měsíců po operaci (plastice křížového vazu – pozn. redakce).
Jak hodnotíte svou výkonnost v závodech Světového poháru po tak dlouhé pauze?
Výsledky byly určitě hodně za očekáváním. Nesliboval jsem si, že bych atakoval první desítku, ale čekal jsem, že alespoň na ty body doskočím, což se nepovedlo. Na druhou stranu, na Turné mi vyšly dvě kvalifikace, ve kterých jsem byl do dvacátého místa, takže vím, že skočit umím. Jen je třeba to přenést do závodu. Pak věřím, že nás to všechny nakopne a bude to celkově lepší.
Co myslíte, že Vám zatím v závodech chybí?
Jak kdy. Někdy chybí to, abych zopakoval pokusy z tréninku, jindy zase trocha štěstí. Ale důležité pro mě je nevěšet hlavu, když se něco nepovede. Jako třeba dneska dopoledne, kdy mi to v tréninku vůbec nešlo, ale zůstal jsem v klidu. Vím, že cesta k úrovni, na níž jsem byl před zraněním, je ještě daleká a já musím věřit a vytrvat.
S jakými pocity vyhlížíte Olympijské hry v Pekingu?
Mám z nich popravdě trochu obavy. První věc je se tam vůbec dostat. I když jsem v nominaci, nic není jisté. Musíme projít množstvím PCR testů, což asi nebude úplně jednoduché. Pak je důležité v Číně zůstat pozitivní na můstku a negativní při testování, nechtěl bych tam zůstat někde v karanténě. Je to moje čtvrtá olympiáda, ale vůbec nevím, co od ní v tomhle směru čekat. Každopádně myslím, že s podobným pocitem tam jede většina účastníků.
Jaké jsou Vaše cíle do vypuknutí Olympiády a následně na ní?
Hlavním cílem je teď bodovat, abych tam nestartoval s číslem jedna, to by asi bylo nepříjemné. A co se samotné Olympiády týče, uvidím, až tam dorazíme. Ty můstky neznám, neskákal jsem na nich a nevím, jak mi budou vyhovovat. Proto je to nejen pro mě, ale i pro ostatní skokany velké očekávání – všichni máme tu startovací lajnu stejnou.
Romanovi přejeme pozitivitu na můstku, negativitu při testování a radost z dlouhých skoků.
Foto: NordicFocus
