Věřím, že jednou uspěješ, předpovídal mu jako malému rakouský trenér Pointner. Nyní na svůj velký triumf František Holík čeká.
Skromnost, pokora a vize dosáhnout pěkného výsledku, to by si přál mladý benjamínek a svěřenec Richarda Schallerta, František Holík. Jako jedinému v historii se mu podařilo pětkrát za sebou triumfovat na dětském Turné čtyř můstků. Jeho talent objevil Zdeněk Remsa, ale svou pílí a cílevědomostí se dostal až do reprezentačního výběru a skupiny Richarda Schallerta. V roce 2008 mu Alexander Pointner, trenér hvězdných rakouských es – Schlierenzauera a Morgensterna, předpovídal úspěšnou kariéru. Nyní na svůj velký závod a úspěch ještě čeká. Úsměv na tváři a víra být nejlepší ho však neopouští a žene kupředu.
Když se ohlédneš zpátky do minulosti, proč zrovna skoky na lyžích?
Jako malý jsem skákal, kde se dalo, např.: ze schodů, z židle, z gauče a ze stolu. Byli jsme na Vánoce na dovolené, když mi byly 3 roky a Ježíšek mi přinesl lyže ještě před Štědrým dnem, abych se stihl naučit lyžovat. Když se narodil brácha, mamka se bála, abych na něj neskočil (úsměv). Ještě mi nebyly čtyři roky, když jsem jezdil s tátou na Tanvaldském Špičáku na černé sjezdovce. Tenkrát jsme bydleli ještě u Mělníka, kde moc možností na lyžování nebylo.
Věnoval se někdo u vás v rodině skoku na lyžích?
Vůbec ne. Mamka je z jižních Čech a taťka jako malý hrával hokej ve Zlíně. Nikoho v rodině, kdo by skákal, nemáme. Brácha hraje fotbal a loni začal se stolním tenisem.
U Mělníka asi moc skokanských můstků není, kde jsi trénoval?
Rodiče oslovili současně klub v Liberci a klub v Lomnici. Jako první se ozval pan Remsa z Lomnice nad Popelkou, proto jsem začal trénovat tam. Asi půl roku jsme tam dojížděli na tréninky. Rodiče se pak rozhodli přestěhovat, aby oni stíhali svou práci a já mohl skákat.Bydleli jsme chvíli v Benešově u Semil, poté v Harrachově a nyní jsme v Liberci. Jsem jim za to moc vděčný, co pro mě udělali, abych mohl skákat a trénovat.
V Lomnici nad Popelkou tě trénoval Zdeněk Remsa, trenér prvního českého olympijského vítěze Jiřího Rašky, jak na něj vzpomínáš?
Ještě před panem Remsou mě vedl pan Bíža, byli jsme super parta, trénoval tam i Roman Koudelka. Pan Remsa mi dal dobré základy, je to člověk, kterého si dodnes moc vážím a jsem rád, že jsem měl tu možnost pod ním trénovat.
Úspěchy jsi měl už v dětství, vyhrál jsi dětské závody Turné čtyř můstků.
Jako zatím jedinému v historii se mi podařilo vyhrát všech pět ročníků za sebou. Tyto závody jsou určeny pro děti 7 – 11 let. Za celkové vítězství nás v roce 2007 pozvali do Innsbrucku na závod Turné čtyř můstků, kde byl společný oběd s rakouským týmem. Rok na to jsme opět za odměnu za vítězství jeli do Vídně.
Máš nějakého favorita či vzor ve skokanském světě?
Fandím samozřejmě Čechům. Jinak teď v poslední době se mi líbí, jak skáčou Norové – Tande a Forfang. Vyhraněného favorita nemám.
Vyhovuje ti rozdělení na dvě skupiny, jak probíhá komunikace s Richiem?
Funguje to dobře, takže vyhovuje. Jako jediní z naší skupiny mluvíme já a Koudy s Richiem německy, ostatní používají angličtinu. Z 98% mu rozumím vše, ale když si s něčím nevím rady, tak mi to Richie vždy vysvětlí. Jinak komunikujeme přes email. Když je potřeba, překládám i ostatním. Je pro mě výhodou studovat německé Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci. Jinak se všemi ze skupiny si rozumíme dobře, bývá legrace.
Na jaký výsledek jsi pyšný?
Nejvíce se mi dařilo loni v zimě v Sapporu, kde jsem byl skoro dva týdny a odvezl jsem odsud deváté místo v Kontinentálním poháru a start ve Světovém poháru. Nejvíce mám skočeno v Predazzu 133 m. Za svým rekordem jsem teď v Klingenthalu zaostal pouze o metr. Věřím tedy, že se tréninky ubírají tou správnou cestou.
Tím se dostáváme k otázce škola. Jak to jde skloubit profesionální sport se vzděláním, jsi ve druhém ročníku gymnázia, vychází ti vyučující vstříc?
Někdy to je náročné, ale když člověk chce, tak jde vše. Zatím se mi to úspěšně daří. Bydlíme s rodiči v Liberci. Mám to do školy 10 minut pěšky a i na trénink kousek. Sice musím pořád dopisovat nějaké testy a zameškanou látku, ale jde zatím zvládat obojí. Většinu předmětů máme v němčině. Všichni vyučující mi vychází vstříc.
Jaké jsou plány na nadcházející dny?
Teď nás čeká poslední soustředění před prvními závody. V úterý odjíždíme do Planice, kde se zdržíme do pátku. Pak pojedu na FIS Cup do Notoddenu. Určitě bych se měl zúčastnit v prosinci FIS Cupu v Harrachově. Rád bych tam ukázal nějaký pěkný výsledek, ideálně do TOP 10. Největším cílem je pro mě uspět i mezi světovou elitou, což doufám, že se mi brzy splní.
MT
