O snowboardingu
Snowboarding je jedním z nejpopulárnějších zimních sportů současnosti. Atraktivní je především svou rozmanitostí, z mnoha jeho podob si vyberou milovníci rychlosti, točivých disciplín podobných lyžování, jízdy ve snowparku, akrobatických skoků i jízdy v přímém kontaktu se soupeři v trati plné skoků či klopených zatáček.
Ač je jedním z předních a nejhojněji sledovaných i provozovaných zimních sportů, jeho původ hledejte v letních sportech jako surfing a skateboarding. První zmínky o pokusech sjet zasněžený svah místo dvou lyží pouze na jednom prkně se datují už do začátku 20. století, v 60. letech ovšem vznikaly první specializované snowboardy a skutečný celosvětový rozmach snowboardingu nastal 90. letech minulého století.
První mistrovství světa pod hlavičkou Mezinárodní lyžařské federace FIS se uskutečnilo v roce 1996 v rakouském středisku Lienz, kde byly na programu U-rampa, paralelní slalom a obří slalom. O rok později na program přibyl snowboardcross a v roce 2003 Big Air a od roku 2011 také slopestyle.
Na zimních olympijských hrách se snowboarding poprvé představil v Japonsku 1998 a zahrnoval dvě disciplíny – U-rampu a obří slalom. Od roku 2006 se pod olympijské kruhy přidal snowboardcross a později také další freestylové disciplíny – v roce 2014 slopestyle a v roce 2018 Big Air.
Základní dělení snowboardingu:
Alpský snowboarding
Je závodní forma snowboardingu vycházející z tradičních lyžařských alpských disciplín. Nabízí velmi atraktivní diváckou podívanou především díky tomu, že se na vrcholných mezinárodních akcích závodí paralelně – na dvou souběžných stejně dlouhých tratích vytyčených brankami jedou současně dva závodníci. Dvojice ve vyřazovacím systému jsou dané kvalifikací, která se jezdí individuálně. Do dalších bojů až do velkého finále pak z dvojice postupuje jednoduše ten, který je v cíli první. V seriálu Světového poháru a na mistrovství světa se jezdí paralelní slalom a paralelní obří slalom, na programu zimních olympijských her je aktuálně pouze paralelní obří slalom.
Snowboardcross
Velmi atraktivní kontaktní disciplína, při které spolu soupeří čtveřice (v některých závodních formátech i šestice) závodníků v trati plné klopených zatáček, skoků, boulí a nerovností. Kvalifikace se jezdí individuálně na čas, mezi muži postupuje do vyřazovacích rozjížděk zpravidla 32 závodníků, ženy závod začínají až čtvrtfinálovými jízdami, z kvalifikace jich tedy postupuje šestnáct. Jezdci jsou v hlavním závodu na základě časů z kvalifikace rozřazeni do heatů po čtyřech. Dál pavoukem vždy postupují dva nejrychlejší z dané rozjížďky. Krom individuálních závodů se jezdí také závody týmů a smíšených týmů.
Freestyle snowboarding
Big Air
Je závodní olympijská disciplína, během které se jezdci snaží předvést co nejobtížnější trik/rotaci na speciálním skoku/můstku/konstrukci. Hodnotí se obtížnost provedení, výška, dálka, dopad a celkové provedení. Často jsou skoky doplněny grabem (chycení snowboardu rukou v letové fázi).
Jibbing
Nejmladší z freestylových disciplín. Jde o jízdu po překážkách, které jsou vyrobeny z jiného materiálu než ze sněhu. Většinou jde o raily (zábradlí) či boxy (bedny). Ty mohou být rovné nebo různě lámané či prohnuté. Jezdci na překážkách předvádějí triky, při kterých mají snowboard v různých pozicích vůči překážce, po které jedou. Často bývají jibbové triky doplněné o rotace, které jsou prováděny při náskoku či seskoku z překážky. Můžeme se setkat i s tzv. street jibbingem, což je odvětví jibbingu, které jezdci předvádějí v ulicích měst na tradičních zábradlích.
Slopestyle
Jde o kombinaci předchozích disciplín, kdy během jedné jízdy musí jezdec předvést triky na trati, která je složena z několika skoků a jibbových překážek. Někdy bývá součástí slopestylové tratě i Half Pipe či Quarterpipe.
Half Pipe (U-rampa)
Nejstarší olympijská disciplína. Jezdci se spouštějí do sněhového koryta s plochým dnem v délce 70-100 metrů a se stěnami s výškou 3-4,5m. Na velkých soutěžích se můžeme setkat i s tzv. superpipe, jejíž výška se blíží šesti metrům a délka je okolo 150 metrů. Úkolem jezdce je předvést množství triků co možná nejvyšší obtížnosti. Hodnotí se provedení, výška, obtížnost i celkový dojem.
