Je to cena pro celý tým, říká Trenér roku Marek Jelínek. Těší na MS i Dolní Moravu
Trenér snowboardcrossařů Marek Jelínek s celým týmem v uplynulé sezóně dokázal, že tato disciplína dávno není jen o Evě Adamczykové. Muži si během celého ročníku postupně vylepšili svá kariérní maxima, Radek Houser na jeho konci dokonce vystoupal poprvé ve Světovém poháru na stupně vítězů. Eva Adamczyková k tomu navíc přidala další titul mistryně světa. Za tyto výkony si jejich trenér odnesl v rámci udílení cen Král bílé stopy ocenění Trenér roku.
Trenére, gratulujeme k vítězství v kategorii Trenér roku. Co pro vás takové ohodnocení znamená?
Je to ocenění pro celý tým a hlavně pro svěřence, které jsem obhospodařovával. Je to taková zprostředkovaná cena pro mě, ale sám od sebe bych to nikdy nedokázal. Je i spousta dalších dobrých trenérů, kteří dělají svou práci třeba ještě lépe, ale nemají to štěstí mít takto úspěšné svěřence. Takže jsem pokorný, je to pro mě trochu zvláštní cena, ale jsem za ni samozřejmě rád.
Po letech úspěchů s Evou Adamczykovou se vám v uplynulé sezóně povedlo dotáhnout k medaili ze Světového poháru i muže. Celý tým své výsledky dokázal zvednout, jaký k tomu vedl recept?
Klukům to evidentně trvá trochu déle než holkám, ale věřili jsme, že k tomu taky dojdou. Paradoxně nám trochu pomohlo, že s námi na podzim nebyla Evka, protože jsme měli na kluky trochu víc času. Po dlouhé době jsme byli na jižní polokouli a tam jsme mohli trénovat s jinými týmy, což přineslo ovoce. Kvalitní a plnohodnotný trénink je samozřejmě velmi důležitý. Pak se k nám přidala Evka, která se dokázala vrátit úplně famózně. Klukům navíc ta forma vydržela taky a vyvrcholilo to na konci sezóny medailí Radka Housera na Svěťáku. Konečně.
Eva Adamczyková se kvůli nakonec velmi dlouhé účasti v soutěži Stardance připojila do tréninku později. Byla to velká komplikace?
Bylo to výrazně lehčí než rok před tím, kdy se vracela po zranění. A tehdy se vlastně taky vrátila dobře a výsledky byly super. Já jsem věřil, že ten extrémně velký trénink obratnosti a schopností, který absolvovala díky Stardance, dokážeme zhodnotit. Využili jsme toho, že má takovou fyzičku a taky toho, že je trochu lehčí než obvykle. Naučila se díky tomu pár nových věcí a my jsme je aplikovali. Vypadalo to, že jsme je aplikovali dobře. Teď už jen nabereme nějaké svaly a příští rok by sezóna mohla být ještě lepší.
Laťku jste v minulém ročníku nastavili vysoko, na jaké výsledky tedy cílíte v té nadcházející?
Příští rok je mistrovství světa a kvalifikace na Olympijské hry. Kdyby kluci potvrdili svou formu a bojovali na mistrovství světa o medaile, to by bylo famózní. Navíc na MS je ještě týmový závod, kde se Evka minule bohužel zranila, ale s Honzou Kubičíkem byli druzí. Věříme, že na mistrovství by to mohli zopakovat. Evka naposledy v Gruzii vyhrála titul, ale nechceme být neskromní. Věřím ale, že o medaili bojovat bude a něco by tam cinknout mohlo.
Jedním z vrcholů ročníku by měl být domácí závod Světového poháru na Dolní Moravě. Jak se na něj těšíte?
Těším se strašně. Nejsem sice organizátorem akce, ale spíš takovým iniciátorem. Hrozně dlouho po tom toužíme, už jsme měli závod přislíbený během covidu, tam to bohužel z mnoha důvodů nedopadlo. Mít Svěťák ve snowboardcrossu doma, kde závodníci mohou ukázat divákům, rodičům nebo kamarádům, jak vlastně jejich sport zblízka vypadá? To bude podle mě nezapomenutelný zážitek a já se na to hrozně těším.
