Musím zjistit, co mi tělo momentálně dovolí, říká po návratu po zranění Eva Adamczyková
Loňskou sezónu předčasně ukončila kvůli zranění obou kotníků a přišla tak i o vrchol v podobě Olympiády v Číně. Eva Samková pak ale rozhodně nezahálela. V posledním půlroce se stihla vdát, dodělat si bakalářský titul a prodělat úspěšnou rekonvalescenci, která ji dovolí se zase naplno věnovat snowboardcrossu. Před sezónou novinářům přiblížila své momentální aktivity a sdělila své plány a cíle do nadcházejícího soutěžního ročníku.
Eva Samková. Toto jméno už na startech závodů Světového poháru fanoušci neuvidí. Ne snad, že by česká snowboardcrossařka končila po zranění obou kotníků kariéru. Má to mnohem pozitivnější a radostnější důvody. V létě se totiž vdala za Marka Adamczyka a nechala si jeho příjmení, na které už si dle vlastních slov stihla zvyknout.
„Člověk si musí zvyknout. Na kartičky už se podepisuju jako Adamczyková,“ usmívala se na tiskové konferenci před blížící se sezónou. A co na změnu říkaly ostatní závodnice startovního pole? „Soupeřky jsem ještě neviděla a taky jsem to nikomu moc neříkala, ani to nedávala na sociální sítě. Novinářům jsme to ale sdělili dopředu, tak je to bezpečnější,“ líčí s humorem sobě vlastním.
Některé sportovkyně si během své aktivní kariéry příjmení ani po sňatku nezmění, protože právě se jménem jsou spjaty jejich výsledky a úspěchy. V případě Evy Adamczykové ale nebylo co řešit. „Měla jsem od začátku pocit, že je správné, když si vezmu Markovo příjmení. Nechtěla jsem se zaseknout kvůli příjmení, protože věci, které jsem dokázala, jsem dokázala jako člověk, a ne jako majitel nějakého příjmení,“ ozřejmuje svůj rozhodovací proces.
S blížícím se startem nového ročníku SP a s tím spojeným návratem do závodního procesu stále musí česká závodnice svůj pohyb přizpůsobovat zranění obou kotníků, kvůli kterému vynechala podstatnou část předešlé sezóny a také olympijské hry. „Suchou přípravu trénuji jako vždycky, jen jsem trochu omezená v běhu. Prvních deset minut pokulhávám, než se to všechno zahřeje. Můžu dělat všechno, ale levá noha je pořád omezená, hlavně rozsah pohybu. Spolupracuji s fyzioterapeuty, cvičíme a dostávám do toho nějakou rázovku, abych rozsah pohybu zvětšila,“ vysvětluje momentální změny v suché přípravě vzhledem k dlouhé rekonvalescenci.
Po takto náročném zranění je pro závodníky vždy složité naskočit zpět do přípravy nebo dokonce k závodění, což česká reprezentantka potvrzuje. „Když má člověk omezený rozsah pohybu, tak to v hlavě má. Ne kvůli tomu, že by se bál, ale že mu to prostě vadí,“ komentuje s vyhlídkami na první letošní ježdění přímo na trati. „Zranění jsem už zažila dost a vždycky bylo nepříjemné se vracet do tréninku. Po nějakých dvou měsících ježdění si ale člověk zvykne a v závodě už to neřeší, protože se cítí dobře, a proto na závody jede,“ zůstává olympijská medailistka pozitivně naladěna a chtěla by stihnout už závody ve Francii na konci října.
S ohledem na soutěžní harmonogram mu už přizpůsobuje přípravu. V Madridu si vyzkoušela umělou trať a cvičné starty, což splnilo svůj účel v rámci rozježdění, ale mnohem lépe se Eva Adamczyková cítí přímo na přírodním svahu. „Já nechci dělat halový sport, mám ráda hory. Situace kolem ledovců je smutná. Zažíváme klimatickou krizi teď a tady, vídáme to už několik let. Přímo na horách, kde to člověk zná a jezdí tam pořád, tak to vnímá nejvíc,“ žehrá nad stále se zhoršujícími sněhovými podmínkami v celém světě.
A jak taková umělá trať v hale vůbec vypadá? „Mělo to asi 200 metrů, je to takový mírný, až začátečnický svah. Je tam vlek a uprostřed široká sjezdovka. A ještě kousek od toho byl vytvořený start. Sníh je sypký a špinavý. Pocitově to je stejné jako třeba na zimáku, akorát je tam svah. A po stěnách jsou vylepené billboardy s fotkami hor,“ usmívá se při vzpomínce na dekorace haly v Madridu.
Vysoké ambice Eva a její tým do nadcházející sezóny přirozeně nemá, vzhledem k charakteru a délce zranění. „Snažím se spíš zjistit, co mi ježdění momentálně dovolí a co ne. Řešíme speciální ortopedické vložky do bot, které by mi taky mohly pomoct. Nebudu si na MS klást nějaké cíle, když se teď potřebuju hlavně rozjezdit na trati,“ připomíná, že vrcholem letošní sezóny bude pro všechny závodníky světový šampionát v Gruzii.
„Měli jsme tam svěťák předminulou sezónu a je to tam hezké. S tratí by bylo potřeba ještě něco udělat, snad to od toho testovacího závodu stihli nějak vyladit. Cílová rovinka je dlouhá, rovná a proti větru. Je to hodně o taktizování a taky doufám, že v březnu tam bude dost sněhu. Gruzii mám ale ráda, byla jsem tam před osmi lety na letní dovolené, kdy jsme chodili po horách,“ osvětluje, že ani v létě ji na ležení v teple u moře neužije.
Momentálně je Eva Adamczyková nejstarší členkou reprezentačního týmu, do nějaké speciální pozice jí to ale dle vlastních slov nestaví. „Jsem sice nejstarší, ale jsme spíš kamarádi a v týmu je dobrá atmosféra. Ostatní mě asi za mentorku neberou, spíš si ze mě dělají srandu. Ale já to mám ráda,“ potvrzuje, že nálada v týmu je před sezónou parádní.
A jaké jsou tedy cíle Adamczykové a také čerstvé absolventky vysoké školy do sezóny 2022/2023? „Dobře se rozjezdit, zjistit, jak mi to půjde a taky zase získat dobrý pocit z jízdy. Když k tomu padne nějaký dobrý výsledek, tak to bude super, ale spíš se potřebuju rozjezdit,“ dodává závěrem.
