Snowboarding má skvělé výsledky, těší Evu Adamczykovovou. Co čeká od nové sezóny?
Eva Adamczyková se v celkovém pořadí ankety Král bílé stopy umístila na druhém místě za Ester Ledeckou, česká reprezentantka ve snowboardcrossu si ale odnesla ocenění pro snowboardistku sezóny. Eva Adamczyková vlétla do sezóny kvůli účasti v taneční soutěži StarDance až na konci ledna. Při svém návratu do Světového poháru ve Svatém Mořici hned porazila všechny soupeřky a dojela si pro svůj 19. triumf ve svěťáku. Celkem čtyřikrát se dostala na stupně vítězů a jen jednou chyběla v malém nebo velkém finále. I když značnou část sezóny zmeškala, nakonec se v celkovém pořadí Světového poháru umístila na 5. místě.
Evo, získala jste ocenění pro královnu snowboardingu. Jak si vážíte tohoto ocenění?
Já jsem samozřejmě nadšená, je to hezké, že v tom člověk tak trochu pokračuje. Minulý rok jsem tuto kategorii také vyhrála, tento rok to bylo ještě o něco lepší, protože v nominaci se mnou byl taky Radek Houser, můj kolega z týmu, takže o to to bylo hezčí. Ještě jsem mohla předávat Lauře Záveské, další snowboardistce, juniorku roku, takže mě moc těší, že snowboarding dělá tak pěkné výsledky.
Minulou sezónu jste odstartovala ve StarDance, v čem byla jiná, speciální, právě díky tanečnímu začátku?
Měla jsem trošku jinou zátěž, samozřejmě jsem trošku něco zhubla, toho silového tréninku jsem zvládla dost, ale přece jenom přes poslední díly toho tancování člověk už nestíhá nic jiného. Fyzicky jsem na tom byla dobře, ale samozřejmě v trochu jiném rozpoložení, než bych byla normálně, kdybych na podzim snowboardovala. A jiné to bylo hlavně v tom, že jsem před prvním Světovým pohárem strávila asi deset dní v tréninkové trati, běžně by to bylo asi měsíc, takže to bylo úplně jiné, ale přesto jsem se na prvním závodě cítila skvěle.
V čem bylo jiné vletět do sezóny až v její polovině? Byla tam nějaká nervozita?
Já jsem skočila do závodu ve Svatém Mořici, kde jsme byli všichni poprvé, takže jsme neznali trať. Trénovala jsem na trati v Montafonu, která nebyla svěťáková, ale i tak jsem se cítila dobře a vlastně tahle sezóna byla jiná v tom, že jsem o to víc musela věřit sama sobě a svým zkušenostem. Člověk za sebou neměl tolik dní na sněhu, které by ho utvrzovaly v té formě a alespoň jsem si ověřila, že dokážu i tohle, takže v tom to byla veliká satisfakce za předešlé roky, ve kterých jsme s trenérem udělali tu celou práci.
Letos se hodně dařilo i klukům z vašeho týmu, vy jste ty úspěchy hodně prožívala přímo na závodech. Jaké to bylo slavit také úspěchy kolegů, a nejen ty vaše?
Je to vždycky skvělý, protože poslední roky se dost často stávalo, že jsem v tom závodě zůstávala sama, takže v ten závodní den se tým staral jenom o mě nebo kluci nepostoupili z těch prvních rozjížděk. Já jsem hrozně ráda, že přijedete po první rozjížďce, kdy postoupíte a potkáte se s klukama a víte, že taky postupují dál. Já to mám hrozně ráda, sice je to individuální sport, ale já to u nás pořád vnímám jako velkou týmovou snahu. A ono to tak prostě je, bez realizačního týmu, který tento rok fungoval skvěle, a bez všech sponzorů bychom to nedotáhli tam, kde jsme byli a kde doufám, že vydržíme, takže ten duch na tom kopci v tom závodě je jiný, když jsou v tom závodě samozřejmě kluci.
S jakými očekáváními a cíli teď půjdete do nové sezóny?
Já doufám, že ten standard, který mi drží pár let, takhle vydrží. Těším se na jednu velkou věc, a to by měl být Světový pohár na Dolní Moravě, historicky poprvé Světový pohár ve snowboardcrossu v České republice, tak to si věřím, že by to mohlo být dobrý. Sice to není mistrovství světa v hokeji, ale naši fanoušci dokážou být skvělí všude. Taky věřím, že díky tomu, že to není jen o mně a už jsou tam i kluci, tak to může být o to zajímavější.
