Příprava Pavla Bambouska na paralympiádu v Pekingu byla plná nástrah
Před dvěma lety skončil druhý v celkovém hodnocení Evropského poháru a zažil tak svou doposud nejúspěšnější sezónu. Tu minulou utnulo hned na začátku zranění a přípravu na letošní, paralympijskou, komplikoval covid. Pavel Bambousek už zažil hodně pádů, ale vždy se dokázal zvednout a jít dál. Věřili byste, že nejúspěšnější český lyžař na monoski bydlí ve čtvrtém patře bez výtahu? Tak to je přesně jedna z charakteristik, vystihující sympatického pohodáře i zarytého bojovníka, který se i letos dokázal přenést přes všechny nástrahy a své cíle nyní směřuje do Pekingu, na svou druhou paralympiádu.
I přes omezující covidová opatření po celé Evropě se dle slov Pavla Bambouska nakonec podařilo natrénovat dostatečně. V závodech se mu ale zatím příliš nedařilo. „Po loňském zranění mi chvilku trvalo nahodit správné závodní tempo. Výsledky zatím z mého pohledu žádná sláva, ale tuto sezonu beru celou jako přípravu na Peking. Rychlost je, síly taky, tak uvidíme,“ předesílá směrem k paralympiádě, kde bude startovat ve všech alpských disciplínách a za úspěch by považoval jakékoliv umístění v top 10.
Jakousi generálkou, a dílčím vrcholem letošní sezony, mělo být i z loňska přeložené mistrovství světa v norském Lillehammeru. Smůla se ale držela české lyžařské jedničky na monoski i v tomto případě. Do dějiště šampionátu se kvůli bezpříznakovému covidu málem ani nepodíval a přišel o rychlostní disciplíny. „Těsně před odjezdem jsem měl pozitivní test, a tak jsem byl nakonec rád, že jsem kvůli izolaci stihl alespoň technické disciplíny.“ Obří slalom ani slalom bohužel na mistrovství světa nedokončil, ačkoliv v tréninku se mu v Norsku vedlo skvěle a závody probíhaly za ideálních povětrnostních podmínek na tvrdé trati.
Para alpští lyžaři sledují olympiádu velmi pečlivě, a to nejen proto, aby fandili olympionikům, ale také aby si prohlédli tratě, na kterých o měsíc později budou sami bojovat. Profily a nástrahy sjezdovek Ice River a Rock už z televize nasával i Pavel Bambousek „Televize ty sklony hodně zkresluje. Je zajímavé sledovat, co jednotlivé pasáže se závodníky dělají, jak je najíždí. Žádný olympijský závod není snadný, jak moc těžké to bude, ale uvidíme až na místě.“ Tratě na paralympiádách jsou totožné s těmi olympijskými, handicapovaní lyžaři a lyžařky většinou začínají v místě startu olympijských závodů žen, tedy nejezdí tu náročnější, mužskou variantu.
Bambousek spadá do kategorie sedících LW 12/1, což znamená, že je schopen částečně hýbat nohama, používá svaly trupu, má dobrý balanc v sedu a může poměrně dobře reagovat na terénní nerovnosti. „Jakmile se posadím do monoski a připoutám se, tak nevnímám žádné omezení. Při lyžování se cítím svobodný, mám rád prostředí hor, a navíc mi na monoski nezapadávají kola od vozíku do sněhu, ani nekloužou berle,“ dodává s humorem jemu vlastním. Sport má rád od mala. Skateboardingu, klasickému tanci nebo karate se sice od roku 2002, kdy si pádem z desetimetrové výšky, přivodil úraz páteře, věnovat nemůže.
Ale kromě vrcholového lyžování a golfu, jezdí na handbiku, plave a rád si zahraje ping pong. „Na horách jsem byl rád už od mala ať už s lyžemi nebo snowboardem. Po úrazu jsem hledal alternativu, a tak jsem se objevil v Janských Lázních v Centru handicapovaných lyžařů a začal lyžovat na monoski.“ Dnes je jeho nejoblíbenější disciplínou super-G, ačkoliv lepší výsledky má ve slalomu. V roce 2020 dosáhl v této disciplíně svého doposud největšího úspěchu, když vyhrál závod Evropského poháru v Jasné. Zda se mu Pekingu podaří vylepšit 14.místo z paralympiády v Koreji, se dozvíme už během následujících dní.
Text: Anna Pešková
www.paralympic.cz
