Už mě to zase baví a cítím, že můžu bojovat o přední místa, říká Portyk
Po dvou matných sezónách nechává sdruženář Tomáš Portyk vzpomenout na výkony, jimiž si dříve v kariéře zajistil titul juniorského mistra světa nebo vítěze mládežnické olympiády. V úvodním Světovém poháru ve finské Ruce se blýskl třináctým místem a věří, že právě tento výsledek mu psychicky pomůže zpátky na dobře bodované pozice.
Jaký máte pocit z vašich dosavadních výkonů ve Světovém poháru?
Měl jsem z toho radost, a to bylo pro mě to hlavní. Kolikrát jsem jel na závody otrávený, protože jsem věděl, že nedokážu dobře skočit. Ve Finsku v druhém závodě jsem po povedeném skoku už zase cítil, že mě to baví a že v klidu s ostatními můžu bojovat o přední místa.
Je to tedy u vás všechno o skoku?
Alfa a omega je vyladit skok a věřím, že když budu skákat stabilně, můžu si pěkně zazávodit. Běžecky jsem na tom teď dobře a zajíždím pravidelně časy do patnáctky. Doufám, že tendence bude stoupat.
Byl to právě ten druhý závod v Ruce, kde se to možná zlomilo? Ani letní GP se vám totiž nepovedla a příliš optimismu nepřinesla.
Bylo to těžké. Celé léto jsem makal a cítil jsem, že bych si na letních závodech mohl udělat dobrý pocit před zimou. Ale nesedlo to hlavně na můstcích, takže do zimní sezóny jsem vstupoval trochu s obavou, jestli na to ještě vůbec mám. Když jezdím okolo třicátého místa, taky to pro mě není super motivace. Pak ale přišel ten povedený závod ve Finsku a úplně to ze mě spadlo. Šel jsem spát s klidnou hlavou a těšil se, což byla změna. Dříve jsem usínal těžce a přemýšlel, co udělat, abych se zlepšil.
Bavíme se hlavně o psychice. Spolupracujete s nějakým sportovním psychologem?
Skoro tři roky jsem spolupracoval s mentálním koučem Mírou Nečasem. Myslím, že mi hodně pomohl, doteď z toho čerpám. I když jsem stále trochu nervózní před skokem, cítím na sobě na můstku pokroky. Jsem klidnější a vím, že základ je dělat to pro radost.
Čeká vás třetí zastávka SP v Ramsau. Jak vám vyhovují tamější podmínky?
Mám to tam rád moc, protože jsem v Ramsau poprvé vstoupil do světové desítky. Těším se na to. Koukal jsem, že jsou tam nové a náročnější tratě, ale mám z toho radost a věřím, že tam budou dobré podmínky. Můstek je tam takový oldschool, což mi vyhovuje. Doufám v dobrý výsledek.
Vloni se vám dařilo skokansky, letos spíše sázíte na běh. Jak náročné je skloubit přípravu na obě disciplíny?
Čím jsem starší, tím jsem lepší v běhu, tam toho nemusím tolik měnit. Proto se nyní soustředíme hlavně na skok, kde cítíme, že nám ujíždí vlak. Já měním celou techniku skoku. Každému závodníkovi vyhovuje něco jiného, takže je to také na domluvě, ale snažili jsme se všichni v týmu zapracovat. A oproti loňsku je zlepšení vidět.
Takže měníte techniku „za ostrého provozu“?
Teď už tolik ne, snažíme se to už jenom dolaďovat, hlavní objem práce byl přes léto. Možná i to byl důvod, že jsem nebyl schopný skočit tak dobře na letní GP. Celý život jsem byl zvyklý na nějaký styl, takže všechno změnit je náročné a není tolik času se na to soustředit.
Během letní GP vás dvakrát diskvalifikovali kvůli nevyhovující kombinéze. O co přesně šlo? Je to trend, zpřísňovat kontroly ze strany jury?
Teď v Kuusamu jsme měli takový pravidelný mítink a první bod byl, že na nás tlačili kvůli diskvalifikacím. Bylo toho fakt příliš a ani oni z toho nemají radost. Já měl v létě novou kombinézu, od toho to léto je, aby se zkoušely nové věci a zase se sport posunul dál. Bylo hodně teplo, a jak jsou na věži občas prodlevy, tak jsem se hodně potil. Kombinéza mi pak neklouzala po těle, jak by měla, což se jury nelíbilo. Šlo tam o centimetry a teď v zimě běžně kontrolami procházím.
S totožnou kombinézou?
Ano, věděli jsme, že ta příčina byla taková, jak jsem popsal, a vyladili jsme to. Kontroly jsou na každém závodě a od té doby problém nebyl.
Jak takové kontroly probíhají v praxi?
Už před samotným skokem na věži nám naměří výšku rozkroku, abychom pak neplachtili více, než je povolené. Po skoku se pak rovnou chodí na další kontrolu od FIS. Takže když někdo chce podvádět, tak se to moc nevyplatí. Pravidla jsou čím dál přísnější a závodník si to musí hlídat.
Světové poháry nyní objíždíte jen ve dvou spolu s Ondřejem Pažoutem, který je o dva roky mladší. Jak spolu vycházíte? Pomáháte si, nebo jste spíše rivaly?
Samozřejmě konkurence je mezi námi znát, ale je to dobře. Kdyby tady nebyl Ondra, tak bych asi taky zlenivěl, takže se na sebe dotahujeme a vzájemně se posouváme. Když vidím, že někdo jde nahoru, tak se taky snažím zlepšovat. Jsme tak malá disciplína, že kdybychom si házeli klacky pod nohy, moc daleko bychom to nedotáhli. Když Ondra má dobrý výsledek, mám z toho radost i já, protože to pomůže celé naší disciplíně. Držím palce i třem klukům v Kontinentálním poháru, protože mají šanci vyjet nám další kvótu v SP. Čím víc lidí v týmu bude, tím se pozvedne i nálada.
Takže žádná ponorka mezi vámi a Ondřejem nehrozí?
To nehrozí, zase tolik času spolu netrávíme. Ba naopak, když se vidíme, zahrajeme Play Station, odreagujeme se a je to úplně v pohodě. Do ponorky to má hodně daleko.
Jste dlouhodobá česká jednička, vnímáte svoji pozici jako pevnou, nebo cítíte, jak se ostatní dotahují? Kromě Ondřeje Pažouta je tu třeba Jan Vytrval, kterému se dařilo v letní GP.
Necítím se jako neotřesitelná česká jednička. Jsme tady čtyři, závodíme spolu a táhneme za jeden provaz. Jeden závod se povede mně, další Ondrovi a pak se zase daří Honzíkovi. My potřebujeme, aby se dařilo v závodě aspoň jednomu, a jak jsem říkal, když se to povede někomu z kluků, mám z toho radost i já. Nejvíc mě ale samozřejmě těší moje výsledky, protože když to nejde, nemůžu se ze závodů tolik radovat. Když se i přes tu dřinu nedaří, člověk přemýšlí, jestli třeba nemá dělat něco jiného.
Měl jste takové myšlenky? Nepřemýšlel jste třeba nad specializací na skok nebo na běh?
To vůbec ne, celý život dělám severskou kombinaci a je to pro mě sport číslo jedna. Když se ale dvě sezóny nepovedou, má člověk v hlavě guláš, jestli nedělá něco špatně. Proto jsem tak rád, že jsem letos zatím na bodech a výsledky byly takové, jaké byly.
Co říkáte na kralování Nora Jarla Riibera, který vyhrál jako první sdruženář v historii pět úvodních závodů SP? Je to mimozemšťan, jak někteří říkají? V čem je jeho kouzlo?
To kdybych věděl, tak to praktikuju také (smích). Norská základna je strašně velká a oni mohou do SP vybírat třeba ze třiceti závodníků, my jsme tu dva. V tomhle je strašná výhoda. Kdyby se nedařilo jemu, vystřídají ho za někoho jiného v aktuální formě. To nic nemění na tom, že je Riiber zatím neporazitelný. Ale je to dobrý kluk a já mu to přeji. Je na nás, ostatních závodnících, abychom se snažili na něj co nejvíce dotáhnout.
