Je to výzva, ale mám zkušenosti, na kterých můžu stavět, říká nový reprezentační kouč českých sdruženářů Vladimír Šmíd
Jako asistent působil u českého týmu dlouhých deset let. Za tu dobu se po jeho boku prostřídalo několik velkých trenérských jmen od Libora Foltmana, přes Bohuslava Rázla a Luďka Šablaturu až po bývalého hvězdného závodníka Ladislava Rygla. Teď stojí Vladimír Šmíd na prahu nové éry. Poprvé sám v té nejvyšší roli.
„Beru to jako výzvu,“ hodnotí své dosazení na post reprezentačního trenéra sedmatřicetiletý rodák z Jablonce nad Nisou. Strach z neznáma ho ale nepřepadá. „Pracuju u týmu už dlouho, takže mám zkušenosti, na kterých můžu stavět. Jediný problém vidím v tom, že těch závodníků je relativně málo. V současné době máme vlastně jenom dva, kteří můžou startovat ve svěťáku, Dvořáka a Portyka. A to se musí změnit,“ myslí si Šmíd, který vedle dvou největších hvězd povede v reprezentačním kádru ještě Petra Kutala a Martina Zemana.
Kvůli rozšíření týmu se rozhodl pro společnou přípravu s juniorskou skupinou Marka Šablatury. „Věříme, že systém, kde do společného tréninku zapojíme i kluky ročníku 98/99, bude fungovat. Chceme, aby byli co nejvíc s těmi nejlepšími a viděli, o čem vrcholový sport je a kam by se měli dostat. Tak, abychom byli během dvou let schopní vytvořit nějaký větší tým,“ vzhlíží Šmíd směrem k mistrovství světa 2017 a olympiádě, která bude o rok později.
Společná příprava by měla probíhat až do října, kdy týmy rozdělí rozdílný kalendář Světového a Kontinentálního poháru. Letní spolupráce s juniory má však pro Šmída i další výhody. Před třemi týdny prodělal náročnou operaci krční páteře a pomoc druhého trenéra mu v následujcích měsících ulehčí návrat do plné trenérské zátěže. „Doufám, že se dám rychle dohromady. Teď přes léto tomu budu muset odlehčit, ale na podzim už snad budu úplně fit,“ věří nový kouč, kterého trápily výrůstky na obratlích a vyhřezlá ploténka.
Jednou z hlavních příčin vážných zdravotních problémů bylo přitom právě trenérství. „Sešlo se víc věcí najednou, ale zvedání kluků při tréninku skoků a dlouhé cesty autem jsou určitě příčiny zhoršení,“ potvrzuje Šmíd. „Plotýnku mi vyndali a mám tam titanovou destičku. A musím říct, že už když jsem opouštěl špitál, tak to bylo lepší, než když jsem tam nastupoval,“ pochvaluje si a doufá, že během jeho rekonvalescence nepostihne stejný problém i trenérského kolegu Marka Šablaturu. „Mára tam teď na to zvedání kluků bude chvíli sám, tak snad se nepřetíží a nedostane se do stejné situace jako já.“
V polovině června mají za sebou sdruženáři soustředění v Liberci, Německu i Harrachově. „Teď nás čeká čtrnáct skokanských dnů. Nejdřív budou kluci v Ramsau, v pátek nás čeká exhibice v Lomnici, potom jedeme do Polska. Tam se na chvíli spojíme se skokany a navážeme společnými závody v Rožnově. Začátkem července odjíždíme do Livigna, kde kluky čeká nějaký náročnější kondiční blok ve výšce. A 18. července máme se skokany společné mistrovství republiky v Liberci,“ přibližuje Šmíd nejbližší týmový program.
Náplň tréninku se podle něj výrazně nezmění. „Budu se snažit rozvíjet něco, co už fungovalo, určitě to nechci všechno úplně překopávat,“ ujišťuje. „U týmu jsem nějakých deset let, zažil jsem tam několik trenérů a vím, jakým stylem se pracovalo. Z toho chci vycházet a dát do toho něco svého.“
Jako bývalý závodník a dlouholetá součást týmu je Šmíd pro své svěřence především přítelem. Problémů s autoritou se ale nebojí. „Nejsem ten, který na ně bude řvát, protože takový styl práce neuznávám. Je to hodně o komunikaci a myslím, že když klukům jasně vysvětlím, co po nich chci, nemuselo by vznikat nic, co pak bude nutné řešit,“ myslí si. „Důležité je nastavit pravidla. Ale stejně to vždycky bude o tom, že hlavně ti závodníci musí sami vědět, co chtějí a kam se chtějí dostat. Bez toho to nejde.“
ŠS
Úvodní foto: Vladimír Šmíd (úplně vlevo) s týmem ještě jako asistent Ladislava Rygla ml.
