Ladislav Rygl: Na start sezony se těším stejně, jako když jsem byl závodník
Ještě před pár lety se Ladislav Rygl chystal na úvod sezóny jako závodník. Tentokrát vstupuje do zimy v úplně jiné roli. Coby reprezentační trenér poprvé povede české sdruženáře. Jak se těší a jak vzpomíná na závodnická léta?
Je před vámi první závod Světového poháru v Kuusamu, jak se na něj jako trenér těšíte?
Asi jako každý jiný trenér nebo závodník. Hlavně se těším na to, že už sezona konečně vypukne a rozjede se kolotoč závodů. Celé léto jsme jenom trénovali a teď uvidíme, jak na tom jsme v porovnání se světovou konkurencí.
Vzpomenete si ještě na to, jak jste se na první „svěťáky“ těšíval jako závodník? Jak moc je to teď jiné?
Ano, to si pamatuji ještě docela dobře, ostatně, není to zase tak dávno (úsměv). Na první závody jsem se vždycky moc těšil, ale přiznám se, že jsem se zase až tak moc netěšil právě do Kuusama. Velký můstek na začátku sezóny, většinou větrné počasí a často se i stalo, že jsem až v Kuusamu absolvoval první skoky na sněhu. Takže se vlastně těším asi stejně, jako vždycky (smích).
Kromě nové trenérské role se učíte býti i dobrou švadlenkou. Jak často a co vlastně přešíváte a jak vám to jde?
Teď ve Finsku, kde jsme byli na závěrečné přípravě, jsme měli šití zrovna docela dost, protože kluci dostali na zimu nové kombinézy. Každý má teď dvě, tři nové a skoro na každé je potřeba něco poupravit. Na kombinézách od Michala Doležala až tolik práce nebylo, ale testovali jsme i slovinské kombinézy, které jsme museli přešívat hodně, i když jsme tam byli všichni v létě na měření. Už mi to jde docela slušně (smích).
V roli kouče vstupujete do takhle velkých závodů poprvé, cítíte nervozitu? Nesvazuje vás veleúspěšně odbytá premiéra Richieho Schallerta u skokanů? Jste na řadě.
Nervozita nejspíš trochu bude, ale nejspíš ani nebude čas, aby mě svazovala. Budu se snažit hlavně o to, aby nebyli příliš nervózní závodníci a aby všechno fungovalo tak, jak má. Skokané začali v Klingenthalu doslova fantasticky a moc jim k tomu gratuluji! S panem Schallertem se zatím můžu jen těžko srovnávat, protože má podstatně delší fousy než mám já (smích). A myslím, že "na řadě" jsem asi tak stejně jako třeba Míra Petrásek u běžců nebo spousta dalších trenérů.
Jaká byla závěrečná příprava?
Museli jsme ji nakonec trochu přeorganizovat, protože ve střední Evropě ani v Norsku nebyl sníh. Nakonec jsme odjeli do finského Rovaniemi, kde jsme našli velice dobré podmínky jak na skok, tak na běh. Sešli jsme se tu prakticky se všemi ostatními zahraničními kombiňáky, takže to bylo asi jedno z nejlepších míst pro trénink. Cílem skokanské přípravy bylo přenést dobré výkony z léta na sníh a vyzkoušet si nový materiál, především lyže a kombinézy. Jediné, co mě mrzí je, že i když jsme jeden den odjeli z Rovaniemi na trénink do Kuusama, stejně jsme si tam kvůli silnému větru neskočili.
Jak se vám kluci v tréninku zamlouvali? Povedlo se u Tomáše Portyka vylepšit běh a u Mirka Dvořáka skok?
S Mirkem jsme na skoku pracovali prakticky celé léto a zlepšení prokázal už na letní Grand Prix. Ještě pořád to není úplně stabilní, ale i na tom budeme dál pracovat. U Tomáše to je s během trochu horší, protože zatím ho limituje především jeho věk. V současné době je určitě schopen zaběhnout dobrý závod, ale zatím od něho nemůžeme očekávat, že bude běhat jako kluci, kteří trénují třeba o deset let déle.
Co ostatní závodníci – Tomáš Slavík, Pavel Churavý...?
Tomáš Slavík se k nám připojil na závěrečné přípravě v Rovaniemi a vzhledem k jeho zkušenostem určitě v Kuusamu bude závodit. A Pavel Churavý se momentálně připravuje s B-týmem v Livignu a sezónu začne v Kontinentálním poháru. V létě měl trochu problémy především na můstku, tak doufám, že mu menší můstek na začátek sezóny bude sedět víc než větrné Kuusamo.
Jaké jsou vaše hlavní ambice a cíle v nadcházející sezoně?
Hlavním vrcholem sezony je samozřejmě mistrovství světa ve Falunu, kde bychom chtěli podat ty nejlepší výsledky. Mirek Dvořák je v nejlepších závodnických letech a myslím, že ani Pavel Churavý s Tomášem Slavíkem ještě nepatří do starého železa. Třeba to bude jejich poslední sezóna, tak bych si přál, aby byla co nejlepší. Poskládat vyrovnané družstvo bude sice trochu složitější, ale třeba ve sprintu dvojic mají kluci docela slušné vyhlídky. Asi nejvíc bych si přál, aby reprezentanti předváděli takové výkony, se kterými by byli sami nadmíru spokojeni.
