Martin Zeman: „Konkurence je potřebná. Když porostou výkonnostně junioři, zvýší se tlak i motivace mezi seniory!“
V letech 2016 a 2018 se české juniorské reprezentaci v severské kombinaci právem přezdívalo „zlatá“. Tituly světových šampionů Tomáše Portyka a Ondřeje Pažouta tehdy doplnil ještě bronzový medailista Jan Vytrval. Protože vzpomínky na tuto veleúspěšnou generaci ambiciózních mladíků dosud nezapadaly prachem, je role současného trenéra juniorského výběru Martina Zemana (na snímku) o to těžší. Posunula nedávno skončená sezona jeho svěřence blíž k nejvyšším mezinárodním příčkám? A může mladý sdruženářský tým jednou navázat na své slavnější předchůdce? Na tyto i další otázky hledal odpovědi osmadvacetiletý kouč v následujícím rozhovoru.
Už jste si vyhodnotil právě skončenou sezonu 2020–2021?
Tuto sezonu bych rozdělil na dvě části. Tou první bylo mistrovství světa juniorů počátkem února v Lahti. Pro nás znamenalo jednoznačný vrchol, a přestože nám chybělo top umístění v elitní desítce, myslím, že závodníci tam i tak odvedli solidní výsledky. Nejlepší byla umístění Jiřího Konvalinky na šestnáctém a Petra Šablatury na sedmnáctém místě. Od Petra jsme však očekávali ještě víc – na můstku se mu sice dost dařilo, ale bohužel v této fázi sezony se nepotkal s kvalitní běžeckou formou. Od loňského podzimu to naopak ve skokanské části nešlo Honzovi Šimkovi a vše vygradovalo právě v Lahti, kde proti výborné konkurenci už nedokázal v běhu dohnat to, co mu třeba vyšlo na začátku ledna na Youth Cupu v Harrachově, a výrazně se posunout pořadím. Skončil až čtyřiatřicátý. Druhou část našich vystoupení představovaly tři série závodů Alpen Cupu, v nichž se nám pravidelně dařilo. Každý víkend jsme se umisťovali do desáté pozice a body získali čtyři reprezentanti.
Tato sezona však nebyla úplně typická a v době covidové pandemie ji provázela spousta nečekaných zdravotních a cestovních problémů, restrikcí a zákazů. Jak jste s těmito nástrahami vyrovnávali?
Upřímně přiznávám, že to byla nejkomplikovanější sezona, kterou jsem jako závodník nebo trenér zažil. Od loňského září, kdy se koronavirová situace ve světě, a především u nás, začala zhoršovat, jsme neustále museli měnit plány výjezdů a soustředění, rušily se závody. Často jsme netušili, co nás čeká další týden, a na poslední chvíli se přizpůsobovali aktuálnímu vývoji. Bylo to někdy dost divoké. Před závěrem podzimní a přípravy se nám naštěstí podařilo odcestovat do Polska, protože u nás už byly tréninky zakázané. Ve Szczyrku jsme měli k dispozici i můstek.
Podařilo se závodníkům a členům realizačního týmu vyhnout onemocnění koronavirovou nákazou?
No, úplně se to nepodařilo. Krátce po Silvestru jsme dorazili na úvodní letošní soustředění do Harrachova a hned po příjezdu jsme zjistili, že maminka jednoho ze závodníků je pozitivní. Bleskurychle sice odjel, ale následkem bylo to, že během čtrnácti dnů onemocněl kompletně celý realizační tým. Kluci byli odolnější a třeba Jirka Konvalinka, Petr Šablatura a Honza Šimek se covidu úplně vyhnuli.
Na rozdíl od seniorské reprezentace, která většinou ve skokanské části proti soupeřům hodně ztrácela, vaši svěřenci podávali na můstku velice dobré výkony. Čím to?
Paradoxně nám hodně pomohl příchod skokanského asistenta Roberta Mateji ke sdruženářskému „áčku“. Dohodli jsme se na vzájemné spolupráci a koordinaci obou družstev a převzali jsme některé tréninky, které Robert zavedl. Hodně jsme na tom zapracovali a v porovnání s loňskou sezonou se nám díky tomu podařilo splnit cíl, jímž byl právě výkonnostní posun ve skoku. U mladých závodníků bývá totiž reakce na trénink a případné změny rychlejší než u seniorů.
Kdo vytvoří reprezentační juniorský výběr v nové sezoně?
Do seniorské kategorie odchází pouze Petr Šablatura. Jirka Konvalinka a Honza Šimek samozřejmě v týmu zůstávají. Dalším členem je Lukáš Kohlberger, jehož hodně přibrzdilo onemocnění covidem, ale v závěru sezony už se dostával na solidní úroveň. Dále počítáme s Radimem Sudkem a družstvo doplníme i dvěma talentovanými mladíky s ročníkem narození 2006. Lukáš Doležal z Machova se výborně prezentoval vítězstvím na Youth Cupu a vyzkoušel si úspěšně už i Alpen Cup. Toho ještě doplní Ondřej Balatka z Desné. Juniorskou reprezentaci máme současně navázanou na tréninkové centrum v Dukle Liberec. Tam připravuji sdruženáře společně s Tomášem Vančurou a naším propojovacím článkem se seniorským družstvem je Vladimír Šmíd.
Domníváte se, že některý z vašich svěřenců může v budoucnu zopakovat vynikající výsledky generace Tomáše Portyka, Ondřeje Pažouta, Jana Vytrvala či Lukáše Daňka?
V tomhle směru mám asi těžký úděl… Tým, který se sešel hlavně v sezoně 2017–2018, byl mimořádně kvalitní a bude nesmírně obtížné na něj navázat. K tomu je potřeba, aby se sešli alespoň dva závodníci se supervýkonností a další dva nadprůměrní s dobrou výkonností. Z hlediska celého špičkového družstva to asi nevypadá, ale individuality, které mohou při mezinárodních akcích atakovat top desítku, určitě můžeme připravit. Myslím, že například Jirka Konvalinka a Honza Šimek k tomu mají slibně nakročeno.
České seniorské „áčko“ je věkově stále ještě poměrně mladé, a pokud by jeho členům ještě šlapala na paty juniorská konkurence, mohlo by to prospět výkonnosti všech. Souhlasíte?
Kluci, kteří jsou nyní v juniorském výběru mají dostatek potenciálu i času se zlepšit. Pokud půjdou výkonnostně dál nahoru, může na tom česká severská kombinace vydělat. Momentálně je za členy současného „áčka“ určitá výkonnostní mezera – nikdo jim pomyslně na ty paty nešlape. Když však porostou junioři, bude to zvyšovat tlak i motivaci mezi seniory. A taková věková symbióza, která se vyskytuje i v jiných zahraničních reprezentacích, bývá velice prospěšná. Konkurence je určitě potřebná.
