Martin Zeman: Věřím, že dokážeme navázat na předcházející úspěšnou juniorskou generaci
Poslední výsledek zaregistrovaný u jména Martin Zeman (na snímku) zní: 11. března 2018, Kontinentální pohár Nižnij Tagil, 29. místo. Tímto závodem současně skončila aktivní kariéra tohoto sdruženáře Dukly Liberec a člena českého reprezentačního týmu. Svůj sport však neopustil – naopak. Po skončení uplynulé zimní sezony se Martin Zeman stal trenérem českého juniorského družstva v severské kombinaci. V pouhých šestadvaceti letech přijal výzvu vychovat nástupce hvězdné generace Portyka, Pažouta, Vytrvala a Daňka.
Kteří závodníci tvoří v současnosti reprezentační juniorské družstvo?
Jsou v něm Petr Šablatura, Lukáš Kohlberger, Jan Šimek, Radim Sudek, Matěj Fadrhons a Pavel Bernat. Do širšího týmu ještě patří František Janata a Jiří Konvalinka.
Jak se vydařila letní příprava – jste s jejím průběhem i podmínkami spokojen?
Domnívám se, že příprava byla kvalitní a splnili jsme naplánované objemy. V tomto roce jsme v létě hodně využívali Harrachov – především při získávání fyzické kondice. Na můstky jsme jezdili do Lomnice nad Popelkou nebo Liberce. Vycestovali jsme také zahraniční skokanská soustředění ve Szczyrku nebo v německých střediscích hned za hranicemi.
Spolupracujete v rámci tréninku také s reprezentačním seniorským družstvem?
S Markem Šablaturou i dalšími členy realizačního týmu „áčka“ máme nadstandardní vztahy. Vzhledem k tomu, že jako trenér jsem ještě nový, konzultuji s nimi určité věci, komunikuji a radím se. Také trojice Šablatura, Kohlberger a Šimek absolvovala s „áčkem“ některá letní soustředění.
Co napověděly první výsledky z letních mezinárodních závodů v severské kombinaci?
Už předem jsme naplánovali, že před dvěma zářijovými sériemi Alpen Cupu ve Winterbergu a Predazzu necháme závodníky trochu odpočinout. Ve Winterbergu však nepodali špatné výkony, hlavně čtvrté místo Petra Šablatury je velice kvalitní. Kluci jsou dobře připraveni, ale v prvním závodě jim to nevyšlo skokansky. Přitom Petr Šablatura byl předtím v tréninku osmý a dvakrát šestý, ale v ostrém startu vybíhal na trať až jako pětatřicátý, Lukáš Kohlberger byl dvaatřicátý. Oba ukázali, že běžecky jsou na tom výborně a posunuli se výrazně kupředu. Druhý den už Petr všechno napravil, jedenáctým místem na můstku potvrdil, že skákat umí, a v běhu prakticky až do cíle bojoval o stupně vítězů. Lukáš Kohlberger startoval po nemoci, ale paradoxně se to na něm neprojevilo v běhu, ale při koordinaci ve skokanské části. Dobře si vedl i šestnáctiletý Jan Šimek, který je dobrým běžcem, ale potřebuje ještě dozrát po taktické stránce – v Alpen Cupu si vyjel své první body. Dosavadní vystoupení hodnotím celkem pozitivně, ale rozhodující budou výkony v zimní sezoně.
Vrcholnou akcí pro juniory bude počátkem příštího roku světový šampionát v Oberwiesenthalu – mají vaši svěřenci potenciál, aby alespoň částečně nahradili předcházející silnou generaci?
Osobně věřím, že ano, je to vlastně smysl mé práce. Naše družstvo je věkově velice perspektivní. Petr Šablatura se může zúčastnit ještě dvou mistrovství světa, Lukáš Kohlberger tří a ostatní sdruženáři dokonce čtyř. Mají dostatek času, aby výkonnostně dozráli a navázali na své předchůdce. V zimní sezoně však máme ještě jeden vrchol, kterým jsou Zimní olympijské hry mládeže (YOG) v Lausanne. Toho se mohou zúčastnit borci narození v letech 2002–2004, takže se bude start týkat Kohlbergera, Šimka či Konvalinky. Pro Petra Šablaturu, který je o něco starší, však představuje hlavní cíl mistrovství světa.
Ještě do minulé sezony jste byl aktivní závodník a reprezentant. Jak náročné bylo přejít prakticky ze dne na den z můstku a běžecké stopy do trenérské pozice?
Ještě v době, kdy jsem závodil, si ze mne kluci i členové realizačního týmu dělali legraci, že jednou budu trenérem. Pravdou je, že jsem se na tuto roli pomalu připravoval. Když jsme byli s reprezentací na Světovém poháru a já zrovna nezávodil, využívali mě trenéři jako pomocníka a také na posledním juniorském šampionátu jsem pomáhal servisu a byl druhým asistentem. Se samotnou náplní tréninku nemám problém, spíše mě občas zaskočí, že tahle funkce obnáší i jiné činnosti – organizační a manažerské.
Snažíte se do přípravy vnést i nějaké novinky nebo sázíte na to, co se vám v průběhu kariéry osvědčilo?
Samozřejmě že jsem během své kariéry spoustu věcí zažil a sledoval. Co mě zaujalo nebo se osvědčilo, využívám také. Pět let jsem byl členem seniorské reprezentace a poznal jsem že dospělý a juniorský sport vyžadují každý něco jiného. Junioři potřebují mít přípravu zaměřenou ještě víc všeobecně a třeba zatím pro ně není optimální pracovat s těžkou činkou. Proto se snažím zanést do tréninku maximum přirozeného pohybu, aby se rozvíjely jejich všeobecné pohybové vlastnosti.
