Miroslava Dvořáka letos zrazuje jeho hlavní zbraň – strhující běh
Miroslav Dvořák, česká sdruženářská jednička posledních let, zatím nemá v polovině mistrovství světa v klasickém lyžování ve Falunu příliš důvodů ke spokojenosti. V úvodním individuálním závodě na malém můstku skončil až třicátý a na svou výbornou formu z počátku sezony může jen vzpomínat.
Soutěž týmů byla povedenější než první závod jednotlivců. Momentálně jsme však v celé České republice jen čtyři závodníci, kteří mají takovou výkonnost – nikdo lepší není. Předvedli jsme výkon, na jaký máme a myslím, že nikdo nic nepokazil. Za USA už byla velká díra. Jsme rádi, že jsme skončili osmí a nebojovali až o chvost. Kdybychom byli poslední, tak by asi byla ostuda.
Spravil jste si alespoň trochu náladu po individuálním závodu na malém můstku?
Samozřejmě jsemčekal při premiéře mnohem víc. Příčinu, proč se to nepodařilo, vidím v běhu. Moc se mi v něm teď nedaří. I v týmech jsem si myslel, že běžím dobře, a přesto jsem dostal od nejlepších na 5 km kolem 50 vteřin. Na desítku by to dokonce odpovídalo až dvěma minutám. V této sezoně skáču docela stabilně a dobře, ale měl bych se dostávat do půlminuty od nejlepšího času, abych mohl předvést kvalitu a v konci závodu vylepšit pozici. Jenže já nyní v konci spíš melu z posledního. Přitom na běhu jsem si vždycky zakládal a nejúspěšnější výsledky, jichž jsem dosáhl, byly opřené vždy o běh. To mě mrzí.
Kde nastal zlom, vždyť počátkem sezony jste bojoval v desítce nejlepších?
V přípravě před sezonou jsme se tentokrát s trenérem Ryglem věnovali hodně skoku, ale nečekal jsem, že běh půjde dolů. Zezačátku sezony to ještě šlo, ale ve druhé polovině už se cítím bez šťávy mnohem dříve. Teď už je to však o tom, že když dobře neskočím, nemůžu celkově moc očekávat. Nenastupuji ale určitě předem poražený a věřím, že se to zlomí. Absolvoval jsem v Harrachově před Falunem blok zaměřený na běh, možná z něj ještě doznívala v úvodu šampionátu únava. Během tří dnů do závodu na velkém můstku bych si měl také odpočinout.
Nemůže být problémem přece jen psychika?
To bych neřekl. Na můstek nastupuji docela v pohodě. V individuálním závodě jsem předvedl svůj nejlepší skok. Sice tam byla ještě rezerva, ale dobrým během se dala pozice vylepšit. To se mi však nepodařilo. Teď ze všeho nejvíc potřebuji hodně vydařený skok a pak věřím, že i dobře zaběhnu.
Těšíte se na druhou individuální soutěž?
Těším se. Doufám, že na velkém můstku to tentokrát nebude hodně divoké. Víme, že na Severu vždycky fouká a jsou těžké podmínky, ale kdyby mělo být stejné větrné počasí jako na malém můstku, tak by se soutěž vůbec nekonal. Naštěstí ale meteorologové hlásí příchod klidnější fronty.
Jaké ambice si dáváte do týmového sprintu?
Je těžké v této konkurenci něco předvídat. Ale s Tomášem Portykem bychom se chtěli umístit do 6. místa. Týmové závody mají přepočty hlavně ve prospěch běhu. Proto musíme být po skoku v co nejtěsnějším kontaktu se špicí, abychom měli naději na solidní výsledek.
Jak nese čerstvý otec odloučení od rodiny?
Být otcem je pochopitelně perfektní. Být doma by bylo hezké. Sport je však moje práce. Věděl jsem, že když se malý narodí, budu hodně ve světě. S partnerkou Aničkou jsme však v pravidelném kontaktu, píšeme si, co je nového, a posíláme si fotky, jak malý roste. Až se vrátím domů, všechno oběma vynahradím.
