Očekávání byla větší, přiznal sportovní ředitel Slavík. Sdruženáře nejvíc tlačí bota ve skoku
Sportovní ředitel úseku severské kombinace Tomáš Slavík během tiskové konference přiznal, že s prozatimními výsledky českých sdruženářů příliš velká spokojenost nepanuje. Hlavní zádrhel spatřuje především ve skokanské části jednotlivých závodů, v nichž se reprezentantům mužského i ženského áčka prozatím nedaří plně prodat svůj potenciál.
Jednačtyřicetiletý Slavík, který během aktivní kariéry naskočil do více než 120 závodů Světového poháru a zúčastnil se celkem šesti mistrovství světa a tří olympijských her, měl před touto sezonou hodně vysoké ambice. Není divu, českým reprezentantům se povedlo během letní i podzimní přípravy výborně natrénovat a šlo jen o to, aby přenesli kvalitní trénink také do závodů.
Jenže první dvě zastávky Světového poháru Slavíkovi příliš velkou radost nepřinesly. Ukázalo se, že hlavním kamenem úrazu je skokanská část, v níž Češi nabírají poměrně výraznou ztrátu, kterou pak musí dohánět v bílé stopě. A to je úkol hodně obtížný.
Pevně ovšem věří, že příležitost, aby čeští sdruženáři mohli trénovat před dalším Světovým pohárem v rakouském Ramsau na tamním můstku, pomůže stabilizovat jejich skokanské výkony a vylepšit následná umístění v samotných závodech.
Tomáši, jak byste zhodnotil výsledky českých sdruženářů na prvních dvou Světových pohárech ve finské Ruce a norském Lillehammeru?
Úvodní tři závody ve Finsku se týkaly pouze mužů. Povedlo se bodovat pouze dvěma klukům. Honza Vytrval byl na 29. místě a nejlepšího výsledku dosáhl Tomáš Portyk na 22. místě. Když jsme odjížděli na začátku sezony, tak očekávání byla výrazně větší a předpokládal jsem zajímavější umístění na bodovaných pozicích a od více závodníků. Nakonec se to nepovedlo a je vidět, že handicap na skokanském můstku, který se na začátku sezony projevil, je značný.
Potvrdila to hlavně druhá zastávka Světového poháru v norském Lillehammeru, kde pozice po skoku byly natolik špatné, že závody byly pokažené už po první části a v běžecké části se s tím nedalo už nic moc dělat.
Zároveň v Lillehammeru začala závodit už i děvčata. Pro Terezu Koldovskou tím začala druhá sezona Světového poháru a svou premiéru absolvovala Jolana Hradilová. Obě děvčata se v tom úzkém startovním poli dokázala probojovat na bodovaná umístění. Myslím, že Jolana v premiéře zvládla potvrdit skokanský vzestup z letní sezony i na skokanském můstku v Norsku, jen jí trošku chybí v běžecké části. Tereza se s tím naopak na skokanském můstku úplně nesrovnala a výkony určitě očekávala také jiné.
Co nyní čeká české reprezentační týmy?
Všichni jsme si k tomu společně sedli a řekli jsme si, co je potřeba v současné době udělat. Kluci se během víkendové pauzy přesunuli do rakouského Ramsau, kde měl být umožněn trénink na skokanském můstku, v čemž nás aktuálně nejvíc tlačí bota. Poslední víkend před Vánoci pak bude v Ramsau následovat Světový pohár, na kterém budeme opět v plném složení. Budou tam tedy čtyři závodníci a dvě závodnice. Je také čas si trochu odfrknout od toho společného výjezdu. Kluci byli na severu od 9. listopadu a pobyt tam už byl opravdu dlouhý. Mají tak možnost načerpat síly v normálním prostředí a posunout se v tom, aby jejich skoky měly energii. Aby to vypadalo jako závodění ve Světovém poháru a mohli jsme si říct, že jsme udělali nějaký posun. Takhle by to mělo směřovat dál směrem k mistrovství světa.
Největším problémem je tedy skok. Mají sdruženáři a sdruženářky něco společného v tom, co dělají špatně?
Holky v té výkonnosti ještě nedosáhly na takovou úroveň, abychom mohli říct, že jsou to vyloženě pokažené skoky. Jak jsem říkal, tak Jolana udělala přes léto relativně progres a je schopná na středním můstku už nějaké metry skákat. U Terezy jsme čekali, že se už bude posouvat, aby mohla skákat dejme tomu nějaké dvacáté místo po skokanské části. Ale jak zmínila, nedokázala na sněhu navázat na poměrně povedený závěr podzimní přípravy. Takže uvidíme, jaký to bude mít dál vývoj. Věřím, že i ona se může zvednout a nebýt furt ve stresu, jestli zazávodí dobře.
U kluků je potřeba říct, že skokanská výkonnost Tomáše Portyka a Honzy Vytrvala by měla být úplně na jiné úrovni a měli by skákat někam kolem 15., 20. místa, obzvlášť na středním můstku. Tomáš ukázal v některých skocích na velkém můstku v Kuusamu, že do širší skokanské špičky patří. Zbytek našich závodníků je určitě za očekáváním. Lukáš Daněk se vůbec nesžil s prostředím na severu a jeho skoky nebyly vůbec dobré. Na druhou stranu se mu v Ramsau standardně daří, takže věřím, že i on se dokáže s můstkem sžít, protože jeho běžecká výkonnost minimálně v Lillehammeru byla na solidní úrovni.
Na jaké úrovni jsou naši junioři?
Junioři aktuálně absolvují soustředění v rakouském Seefeldu, kam se přesouvali v první fázi prosince. Ve dnech 16. a 17. prosince by tam měli mít první porovnání na OPA Cupu. Musím říct, že od juniorů mám letos také velmi zajímavá očekávání. Mistrovství světa se letos koná ve Vancouveru. Minimálně Konvalinka, Doležal a Šimek jsou závodníci, kteří by měli patřit k užší špičce. Věřím, že Jirka Konvalinka, který měl přes léto tříměsíční výpadek, protože bojoval s nějakou nemocí a nemohl fungovat ani trénovat, se postupně dostává do pravidelného tréninku. Byť ještě nejezdí úplně rychlé kilometry, tak skokansky vypadá velice dobře. Věřím, že si to všichni udrží na vrchol sezony na konec ledna a předvedou na juniorském mistrovství světa zajímavé výkony.
Vrcholem sezony bude bez debat mistrovství světa v Planici. S jakými výsledky byste byl spokojený?
Očekávání jsou o trošku větší než v posledních letech, protože kluci už dozráli do té fáze, že jsou plnohodnotní muži. V tréninku i v minulých sezonách ukázali, že se s nimi musí počítat nejen ve Světovém pohárua, ale i na mistrovství světa. Pro nás je nutné a stěžejní, aby byl v jednotlivcích do patnáctého místa alespoň nějaký závodník. V týmové soutěži standardně bojujeme o sedmé, osmé místo. Naším cílem je přiblížit se k šestému místu, aby to bylo opravdu zajímavé umístění. Mistrovství světa v Planici přinese i nový závod smíšených týmů, což je zatím velká neznámá.
