Olympijské Soči: Den před sdruženářským startem
Ve středu 12. února zasáhnou do olympijských soutěží v Soči také čeští reprezentanti v severské kombinaci. Jejich poslední den před startem popsala fyzioterapeutka týmu Petra Sobotková.
Po nádherných slunečných dnech zahalila nebe nad areálem Russkije Gorki nedaleko Krasnoj Poljany lehká mlha a člověk má pocit, že je tak trochu pod igelitem. Někde ve výšinách je však cítit ukryté slunce. Úterý 11. února je na programu oficiální trénink na malém můstku HS106.
Role české „squadry“ jsou již dlouhodobě rozdělené. Kluci-servisáci Gusta (Vladimír Sturm) a Midloch (Miroslav Kopal)jsou dole v buňkách a zkoušejí lyže. Je potřeba vybrat ty nejvhodnější na zítřejší závod. Úkol je to nelehký. Sdruženářská trat se nachází hned pod doskokem obou můstků a sníh na ní je občas firnovatý, občas jako mouka, ale především špinavý. A navíc je ještě ke všemu smíchaný přírodní s technickým. Takže naši alchymisté mají plné ruce práce.
Další členové realizačního týmu sledují reprezentanty při skocích a snaží se analyzovat i ty nejmenší chyby, které zběžný pohled ani nezaznamená.
Fyzioterapeutka Petra pořizuje videozáznam, aby experti mohli analyzovat průběh každého skoku. To je záležitost šéftrenéra Luďka Šablatury, jeho asistenta Vladimíra Šmída a trenéra družstva pro Kontinentální pohár Marka Šablatury, který má nezastupitelnou roli i při servisu skoček.
Kluci dnes skáčou třikrát, v pořadí 18. Pavel Churavý, 22. Tomáš Portyk a 38. Miroslav Dvořák. Dnešního vystoupení na můstku se naopak neúčastní Tomáš Slavík, jenž již včera vyvinul snahu předvést co nejlepší skok. „Před prvním závodem se cítím v pohodě. Na těžké tratě jsem připravený, ale potřebuji vyskákat dobrou výchozí pozici na můstku. S malým můstkem se zatím spíše peru, ale věřím, že se mi středeční skok podaří a budu moci bojovat o dobrý výslede,“ je optimisticky naladěný Tomáš Slavík.
Po lehkém obědě pak všichni vyrazí na běžecké tratě pod můstky a budou se brodit v hlubokém sypkém sněhu. Ale nejsou sami a spíše se těmto nepříznivým podmínkám chechtají, dokud jim ve třech prudkých kopcích stačí dech. Zatím je to z jejich strany rutina. Jen někde v hloubi srdce každý ví, že olympiáda je jednou za čtyři roky, že je to jedinečná šance reprezentovat Českou republiku, a že cílem všech je dosáhnout co nejlepšího výsledku.
