Ondřej Pažout: „S medailí jsem nepočítal, ale toužil jsem po ní“
Má přezdívku Pažit. A nejčastější charakteristika sedmnáctiletého Ondřeje Pažouta (1. 7. 1998 v Turnově) zní: skromný mladík a velký bojovník. Závodník Dukly Liberec patří k mimořádným talentům české severské kombinace. Zatímco na loňském Zimním evropském olympijském festivalu ve Vorarlbersku vyšel ještě medailově naprázdno, na druhých Olympijských hrách mládeže v Lillehammeru už nyní dosáhl na bronz! Nesmírně unavený po úspěšném vystoupení odpovídal při čekání na dopingovou zkoušku na otázky – většinou hodně krátce.
Počítal jste před olympijským startem s medailí?
S medailí jsem nepočítal, ale samozřejmě jsem po ní toužil. Jsem rád, že to vyšlo.
Jak se cítíte po závodě?
Jsem absolutně vyšťavený, protože to byl nesmírně těžký závod. Vydal jsem ze sebe úplně všechno.
Věřil jste si na dobrý výsledek?
Docela ano. Před olympiádou jsem absolvoval sérii závodů v Kontinentálním poháru a v nich jsem bodoval.
Dlouho jste bojoval o zlatou medailí – co nakonec rozhodlo o konečném pořadí?
To, že po skoku jsem musel dojíždět ztrátu na Němce a Američana. Možná se to nezdá, ale každá vteřina je v běhu znát. Soupeře jsem sice dojel, několikrát nastoupil, ale ve finiši mi už chyběly síly. Němec se naopak hezky vyvezl a mohl odpočívat.
Vyčítáte si ztrátu ze skoku?
Skok byl celkem dobrý, soupeři však měli na můstku víc štěstí na počasí. Škoda těch jedenácti vteřin odstupu na Loomise. Kdybych ho nemusel na trati dojíždět, mohlo to ve finiši vypadat jinak. A třeba by bylo stříbro.
I tak je třetí příčka na vrcholné mládežnické události obrovský úspěch!
Můj cíl je být stále lepší. Teď bych se rád prosadil také na mistrovství světa juniorů koncem února v Rumunsku.
Jak medaili oslavíte?
Ještě nevím. Až zvládnu dopingovou zkoušku, tak něco vymyslíme. Nejspíš si dáme nějakou dobrou večeři.
Co prozradíte o svých koníčcích?
Kromě lyžování mě baví počítače, hudba a jízda na kole.
A váš největší sportovní sen?
Startovat jednou také na seniorských zimních olympijských hrách.
