Sdruženář Ondřej Pažout: Letos chci hlavně bodovat ve Světovém poháru
Juniorský mistr světa v severské kombinaci Ondřej Pažout se před loňskou sezónou potýkal se zdravotními problémy a výsledky následně nebyly podle jeho představ. Nyní je ale Pažout už zcela fit a vyhlíží sezónu novou, kde by měl dýchat na záda sdruženářské jedničce Tomáši Portykovi. „Uvidíme, jak to všechno půjde,“ říká v rozhovoru jedenadvacetiletý závodník.
Kde se právě nacházíte a jak se chystáte na start sdruženářské Letní Grand Prix?
Jsme na soustředění v Německu v Klingenthalu. Dva z nás jsou doma a jedou první závod Grand Prix v Oberwiesenthalu, který já, Lukáš Daněk a Honza Vytrval vynecháváme. Letos je tam novinka, že se pojede mixovaný tým se ženami, které jsou u nás ještě mladé. Takže bychom jeli jen jeden závod v neděli a bylo by to další cestování navíc. Takže na první GP jede jen Tomáš Portyk a David Zemek a junioři, Šablatura s Kohlbergerem.
Další závody Letní Grand Prix už pojedete?
Ano, další jsou hned po víkendu ve středu právě zde v Klingenthalu, následuje Oberhof, Rakousko, které tedy také vynecháváme, a na závěr Slovinsko. Ve čtrnácti dnech je vlastně šest závodů, takže je to dost náročné z hlediska cestování, regenerace a odpočinku. Takže nejedeme úplně všechno.
Jakou má Letní Grand Prix důležitost z hlediska sdruženářské sezóny?
Týmy přijedou a pro nás je to porovnání aktuální formy, hlavně skokanské. S žádnou z těch reprezentací jsme se na soustředění nepotkali, takže si ověříme, jak na tom jsme, a jak se daří v přípravě.
Jak tedy probíhala letos vaše letní příprava?
V přípravě jsme kombinovali zahraniční skokanská soustředění, protože u nás se v létě skákat moc nedá, jen v Liberci na Ještědu. Takže jinak Německo, Planica ve Slovinsku, Rakousko. Přípravu absolvovala kompletní dospělá reprezentace, v Ramsau a Bischofshofenu s námi byli navíc i junioři. Letos to hlavně oproti loňsku probíhá všechno v pohodě. Musím zaklepat.
Narážíte na loňské léto, kdy jste se zranil.
Vloni jsem si zlomil na kole klíční kost a všechno tím pak bylo ovlivněné. Stalo se mi to na konci května a trénovat jsem začal na konci srpna. Takže celkem tři měsíce bez tréninku, nebo jen s lehkým tréninkem. Takže se to pak samozřejmě projevilo na závodech a forma nebyla taková, jaká by měla být.
Kdy jste se začal cítit stoprocentně fit?
Už od loňského podzimu jsem byl v pohodě, samozřejmě jsem rehabilitoval, ale ruka mě nelimitovala. Jen jsem na některých závodech vynechal běh a pouze skákal, protože jsem neměl tolik natrénováno. Kompletní závod by v tu chvíli nebyl ku prospěchu.
Nyní už tedy žádný zdravotní problém nemáte?
Letos jen sem tam nějaká nemoc, ale s tím se počítá. Do toho jsem se trochu odřel na kolečkových lyžích. Nic vážného.
Jak vy sám hodnotíte svoji minulou sezónu? Najdete nějaká pozitiva?
Roky předtím jsem to stavěl na dobrém skoku, ale v minulé sezóně se mi skokansky nedařilo. Takže jsem měl ztrátu v běhu a už se s tím nedalo moc dělat. Takže s výsledky ve Světovém poháru spokojený nejsem, ale v Kontinentálním poháru v Rusku se mi povedlo 7. místo, za to jsem byl moc rád. Na konci sezóny jsem už byl schopný něco zajet a dokázal jsem si, že to jde.
Čím si vysvětlujete, že se vám skokansky nedařilo? Bylo to jen výpadkem v přípravě?
Minulou sezónu jsme měli v tréninku víc zaměřenou na běh, což bylo potřeba. Ono je to v našem sportu tak, že když se člověk zaměří na jednu disciplínu, ta druhá ustupuje do pozadí. Je to ošemetné. Musí se najít nějaký kompromis. V Čechách jsme navíc neměli kde skákat, takže bylo těžké si srovnat pocity z můstku mimo závod.
Nebyla běžecká příprava až příliš tvrdá?
Z dlouhodobého hlediska jsem s ní spokojený a věřím, že se to projeví. Chyběl ale, jak jsem říkal, větší komfort na můstcích.
V lednu dokonce sáhlo vedení sdruženářského úseku k neobvyklému kroku, odhlásilo celou reprezentaci ze závodů a poslalo na tzv. relaxační soustředění do Nymburka. Jak nápad vznikl?
Občas to pomůže. Když jste v tom drilu celý rok, tak potřebujete vypnout a přejít na jiné myšlenky. To byla ta původní idea. Potřebovali jsme chvíli neřešit každodenní starosti kolem toho sportu. Byl to vlastně takový teambuilding a hodnotím to kladně. Byla to spontánní reakce v situaci, kdy se nedařilo.
Sdruženářskou jedničkou je u nás dlouhodobě Tomáš Portyk. Na jaké pozici byste se rád viděl v nejbližší budoucnosti vy?
Jako každý sportovec bych se rád v budoucnu samozřejmě viděl na pozici jedničky, ale uvidíme, jak to všechno půjde. Důležité je, aby někdo z nás jezdil na velkých závodech pravidelně vysoko. Já bych chtěl nyní hlavně stabilně bodovat ve Světovém poháru.
V nové sezóně by ale část reprezentace měla jezdit SP a druhá část nižší Kontinentální pohár.
Je tomu tak. My máme dvě startovní místa pro Světový pohár. To jedno bude obsazovat Tomáš Portyk a to druhé by se doplňovalo podle aktuální výkonnosti. Zbytek bude v Kontinentálním poháru bojovat o kvótu, aby nás svěťák mohlo jezdit zase víc.
Jak tato situace vznikla?
Minulou sezónu jsme startovali ve čtyřech i v pěti. Já s Honzou Vytrvalem jsme měli právo startovat v SP díky tomu, že jsem vyhrál juniorské MS a on byl třetí. Medailisti z MSJ mají právo startu ve SP dospělých v nadcházející sezóně a platí to do dalšího mistrovství světa juniorů. Takže do půlky února jsme tam s Honzou mohli být, k tomu byly další tři místa. Z hlediska posledních dvou tří sezón se nám ale nedařilo, ani Míra Dvořák nejezdil už to, co dřív, a tak nám ta kvóta postupně spadla.
Vedení úseku sdruženářů se rozhodlo zavést vám nově tzv. finanční spoluúčast na přípravě. Jak to probíhá?
Máme podíl na přípravě, tak to je. Dřív jsme si přispívali, když jsme chtěli něco navíc. Teď se ty peníze použijí na soustředění, fyzioterapeuty, běžný provoz. Příprava stojí mnohem mnohem víc, než si přispíváme, takže je to spíše motivační spoluúčast. Na druhou stranu za udržení kvóty ve SP nám letos vypsali odměny, takže si nakonec můžeme ještě polepšit.
To dříve nebylo?
Bylo tam samozřejmě prize money ze SP a KP, ale od svazu odměny fungovaly jen u mistrovství světa a olympijských her.
Takže jste ten systém spoluúčasti přijali a nemáte s tím problém?
Já osobně určitě problém nemám, za ostatní kluky samozřejmě mluvit nemůžu. Byla to změna, a ty někdo snáší lépe, někdo hůře. Nicméně je pravda, že minulá sezóna ideální nebyla, takže se něco očekávat dalo.
Jaká je vůbec situace se skokanskými můstky v Čechách?
Přes léto se dá skákat jen na Ještědu nebo na malém můstku v Lomnici nad Popelkou, přes zimu teď nevím, jaká bude situace. Je velká snaha po roce zprovoznit malý můstek v Harrachově, K 70. To by umožnilo trénink alespoň pro mládež, juniory a občas i pro nás. My bychom ale nutně potřebovali K90, kde to asi nepůjde. Letos opravdu ještě situaci neznám.
Budete tedy dál využívat hlavně zahraniční areály?
Ano, je to velká škoda, ale v současné situaci to bude nezbytné.
