Sdruženář Slavík už je fit. Pochroumanou ruku doléčil na Kanárech
Zpátky ve formě je po zranění ruky sdruženář Tomáš Slavík. Ten si na zářijovém mistrovství republiky zlomil zápěstní kůstku a nafasoval sádru. Ani ta mu ale nebránila v intenzivním tréninku a na sezónu je tak jilemnický rodák připravený možná lépe, než kdy dřív.
Na letním republikovém šampionátu obhajoval Tomáš Slavík titul z loňského roku. To se mu nejen nepovedlo, ale ještě si z běžecké části v libereckém Vesci odnesl odřeniny a zlomeninu. „První místo si už po skoku suverénně držel Míra, takže jsme s Pavlem Churavým a Petrem Kutalem bojovali o stříbro. Jenže při sjezdu v posledním kole jsem nevybral zatáčku. Asi jsem do ní najel rychleji, než jsem měl. Vylétl jsem na trávu, takže mě to katapultovalo a spadl jsem na břicho, hlavu a ruce a zlomil si nějakou kůstku v zápěstí. Ale nebylo to nic vážného,“ popisuje ostřílený sdruženář, který si tentokrát na mistrovství vysloužil místo trofeje sádru. A s ní bez obav odjel na čtrnáctidenní soustředění do rakouského Ramsau. „Tam to bylo úplně bez problému. Na lyžích jsem jezdil s jednou holí a ani skokanský trénink to neovlivnilo. Rozhodně mě ta sádra ve vzduchu nijak nepřevažovala. Komplikované bylo jen zavazování tkaniček, s tím mi pomáhali kluci. A někdo mě musel nahoře na můstku vždycky zapnout do vázání, obvykle to byl Churásek. Dole už jsem se pak vypnul sám,“ směje se Slavík a s úlevou dodává, že pochroumaná ruka byla jedinou komplikací letní přípravy. „To léto u mě probíhalo standardně jako v posledních pěti, sedmi letech. Stihl jsem toho dokonce odtrénovat trochu víc, než jsem původně plánoval a až na to mistrovství republiky se mi vyhýbala zranění, takže určitě spokojenost. Jinak letní závody ukázaly, že někde jsou ještě velké rezervy, ale zase když se mi povede skok, jsem v běhu schopný zamakat a dokázat potrápit i tu špičku. Doufám, že v zimě nebudu předvádět jen průměr. Určitě budu radši, když budu jednou nahoře a co nejmíň dole.“
Nahoře by chtěl dvaatřicetiletý Tomáš Slavík být samozřejmě hlavně během únorové olympiády. „Je to další výzva, takový ten cíl, který si člověk před zimou dává. Je mi jasné, že těch závodních sezón už moc nebude a měl jsem to v hlavě celé léto. Možná i proto jsem do tréninku šel trochu víc než jindy a doufám, že to bude mít v zimě ten správný dozvuk. Chtěl bych si to až do olympiády užít, být schopný závodit vysoko a v Soči potom zúročit nejen trénink, ale i zkušenosti. Moc bych si přál to tam všechno proměnit v nějaký dobrý výsledek,“ říká Slavík a přiznává občasné myšlenky na konec kariéry. „Kdo by na to nemyslel, na jaře mi bude třiatřicet. Žádný deadline nemám, jako že bych si třeba řekl, že olympiáda bude konečná. Rozhodne spíš to, jak ta sezóna bude vypadat celkově. Když se někde zadaří, nebude důvod končit. Kdyby ale měla být zima o ničem, nastane asi čas se rozloučit a poohlédnout se po něčem jiném.“
Takové myšlenky ale může jeden z nejúspěšnějších českých sdruženářů zatím odsunout na druhou kolej. Sezóna, která by mohla být zlomová, je teprve před ním. Bude dlouhá a pořádně náročná, a tak ještě před jejím startem čerpal Slavík energii na Kanárských ostrovech. „Vyrazili jsme s rodinou na týden na ostrov Fuerteventura. Přohřál jsem se, odpočinul a nabral hlavně psychické síly. Ruka už je taky úplně v pořádku, takže mi nic nebrání skočit do sezóny po hlavě.“
MS Val di Fiemme 2013 (foto: Martin Sidorják)
První světový pohár v severské kombinaci bude na přelomu listopadu a prosince hostit finské Kuusamo.
ŠS
