Být sedmej na světě je fajn, říká po životním úspěchu snowboardista Nečas
Už v pondělí překvapil přímým postupem do slopestylového finále. Ve středu už nikdo nepochyboval. Sedmým místem na mistrovství světa svou příslušnost k absolutní světové špičce definitivně potvrdil. Solidní skóre si Jan Nečas zajistil hned první jízdou, v těch dalších už však na vyšší bodové hodnocení nedosáhl. Druhá jízda skončila dokonce ošklivým pádem na druhé překážce. „Jako bejt sedmej na světě je fajn. Ale je mi to trošku líto. Vím, že by to šlo výš,“ přiznal po závodě smíšené pocity třicetiletý snowboardista z Litvínova.
Kdyby vám před odjezdem do Rakouska někdo řekl, že budete sedmý ve slopestylu, bral byste to všema deseti?
No určitě. Kdyby mi to řekl někdo před šampionátem, ani bych mu nevěřil. Ale teďka jsem úplně plnej takových smíšených pocitů. Ta druhá jízda mě úplně rozmlátila, bolí mě celý tělo. Chtěl jsem to tam naložit, chtěl jsem co nejvíc zabojovat, ale v tý poslední jízdě už to pak nejde. Záda mě bolej, zadek mě bolí, rameno mám nějaký úplně vyhozený. Nevadí. Užil jsem si to, jsem za to rád, ale trošku smutnej jsem taky.
Druhá jízda pro vás skončila už chvíli po startu, když jste spadl z railu. Co se stalo?
Já jsem si to vyzkoušel v tréninku a fungovalo to senzačně. Akorát jsem jel na switch a ten rail byl úplně nalepenej u tý díry. Trošku jsem se odrazil nad ten rail, vytáhlo mě to nad hranu tý díry a už jsem tam ležel, no.
Po kvalifikaci jste říkal, že je důležité tam dobře poslat už tu první jízdu. Povedla se vám tak, jak jste chtěl?
Dal jsem ji úplně tak, jak jsem chtěl, akorát jsem dostal míň bodů, než bych čekal. Udělal jsem na druhým railu takový shifty, to jsem chtěl, bylo to schválně, ale jestli to rozhodčí viděli spíš tak, že jsem jako nějak zabojoval.. nevím. Ale důležitý bylo první jízdu naložit a bejt v pohodě, což se mi povedlo. Po druhý jízdě se mi teda vůbec nepodařilo bejt úplně v klidu (smích). No a ve třetí jízdě jsem to chtěl vyhrotit ještě víc, ale nevyšlo to tak úplně. Ale jsem zdravej a šťastnej. Hlavně bych chtěl všem poděkovat za tu podporu v posledních třech dnech, to se zvedla obrovská vlna. Ty lidi mi to fakt strašně přáli, krásný.
Stále platí, že vaše čtvrté mistrovství světa v Kreischbergu je tím posledním?
Myslím, že to rozhodnutí už je nezvratný. Je mi třicet a na startu tam teď stojí osmnáctiletý borci, co ještě nemaj mozek. S věkem je člověk chytřejší, opatrnější, víc se bojí. Finský trenér za mnou přišel, že jsem inspirací pro všechny jezdce, nejstarší ve finále a že se pořád snažím. To oceňuju, ale už je toho moc.
Nastoupíte i do páteční soutěže v Big Airu?
Čeká mě to. Ale mně nesedí ten skok, on je po akrobatických skokanech a má hrozně ostrej dopad. Mám nějaký plány, ale že bych tam chtěl dělat triply.. Takže uvidím, zúčastním se rád, ale nedělám si nějaký vysoký ambice.
ŠS
Fotogalerie
