Inovativní přístup trenéra Vidy, se snowboardisty v přípravě okusil i wakeboard
Kryté haly, parky se vzduchovými polštáři a ledovce. To je základ letní přípravy české juniorské reprezentace ve freestyle snowboardingu. Díky inovativnímu přístupu trenéra Přemysla Vidy se ale naši junioři připravují třeba i na trampolínách, skateboardu nebo wakeboardu. „Na snowboardu nedržíš nic v ruce, ale jinak je to podobné. Všichni byli nadšeni,“ říká v našem rozhovoru Vida.
Jak dlouhé je pro freestylové snowboardisty období suché přípravy po konci sezóny?
Sezónu jsme letos měli nestandardně dlouhou, protože bylo ještě v polovině dubna mistrovství světa juniorů. Květen pak necháváme volný, kluci potřebují dohnat školu a řešit jiné věci než snowboarding. A od června startuje příprava. Závody pak začínají klasicky na podzim, kdy se otvírají první snowparky v zahraničí.
Kolik sportovců se do letní přípravy zapojí?
V tuhle chvíli máme v juniorské reprezentaci tři kluky a jednu holky. Máme ten výběr užší než u jiných disciplín. Spíš se snažíme víc podpořit ty lidi, kteří mají za sebou kvalitní výsledek z Českého poháru, mistrovství ČR nebo nějakého mezinárodního závodu, je s nimi dobrá práce a mají perspektivu se zlepšovat a chuť na sobě pracovat. Obecně lze říct, že finanční prostředky na talentovou mládež jsou poddimenzovány, a i proto se snažíme podpořit spíš kvalitně menší skupinu juniorů.
Mimo to máme aktuálně velmi dobrou spolupráci například se Sportovní akademií Špindlerův Mlýn, odkud se také děti do reprezentace mohou časem dostat. To je teď třeba příběh Jakuba Hroneše. Jde o čtrnáctiletého kluka, který s námi začal v poslední sezóně víc jezdit a jeví se jako velký talent.
Je typické, že jste začali letošní letní přípravu v Banger parku v Rakousku, kde se trénuje na vzduchových pytlích?
Celkově máme možnosti přípravy přes léto dost omezené. Fungují nám tři kanály. Prvním je krytá lyžařská hala se snow parkem, využíváme třeba tu nejbližší v Bispingenu. Hodně hal je i v Nizozemsku a Belgii, ale to už je trochu z ruky. Tento způsob přípravy je důležitý v tom, že sportovci neztratí kontakt se sněhem.
Druhým způsobem je využití právě těch speciálních areálů s air bagy. To je poměrně nová záležitost. Dřív se kvůli tomu muselo létat až do Japonska nebo Kanady, což bylo pochopitelně náročné především finančně, a také přenos triků na sníh byl pomalejší. Samozřejmě bychom byli rádi, aby podobný park do budoucna vznikl i v Čechách, protože bez podobného zázemí budeme jen těžko držet krok se světovou špičkou. Podobným areálem dnes disponují prakticky všechny země, které ve snowboardingu něco znamenají.
Jak je daleko výstavba podobného parku v Čechách?
Projekt pro český park je už zpracovaný, jednalo se i o místě na Božím Daru, ale vždy to ztroskotá na financích. Domnívám se také, že v Čechách není tak široká základna, aby projekt bez doprovodných komerčních aktivit tipu fitness, či restaurace byl soběstačný.
Jaké jsou tedy alternativy k ježdění „do pytlů“?
Dříve se dělaly ještě kempy s tréninkem do vody, třeba ve Štítech u Aleše Valenty. Pro moji generaci to bylo běžné, ale dnes už se od toho upouští. Ony se ty kartáče chovají trochu jinak než povrch třeba v Banger parku. Zásadní je pak rozdíl v dopadu a také v počtu skoků, které se tam zvládnou absolvovat. Pro akrobaty je to pořád super, protože oni tolik neřeší, na jakou hranu dopadnou. U nás je to ale jiné. V tom bagu vidíš, jestli je ten trik správně provedený, a pokud dopadneš dobře, jde jej i odjet.
Jaký je tedy ten třetí stěžejní způsob přípravy?
Třetím kanálem, který využíváme, je ten nejpřirozenější: odjet na ledovec. Za poslední roky se ten výběr ale zúžil, tradičně jsme třeba jezdili na Dachstein, kde byly skvělé podmínky, ale tam je teď přes léto zavřeno. Máme na výběr tři hlavní střediska, ve Francii Les2 Alpes a ve Švýcarsku Zermatt a Saas-Fee. Tam je to ale astronomicky drahé, bavíme se třeba o denním pasu za 75 franků (asi 1750 Kč). Za jeden kemp bychom tak v podstatě vyčerpali rozpočet na celou přípravu.
Jak se freestyle snowboardisté připravují mimo tyto kempy?
Samozřejmostí je individuální kondiční příprava a kondiční kempy. Tuhle přípravu nově kontrolujeme přes systém Jarmil, který eviduje plán a skutečnost přípravy reprezentantů. Zadám jim tam plány na týden a pak kontroluji plnění. Dodávají mi k tomu i fotky a videa a funguje to skvěle. Mám jednoho kluka z Lipna, jednoho ze Špindlu a jednoho od Boleslavi, holčina je z Neklidu, takže mi to hodně usnadňuje práci. No a mimo individuální přípravu si pak uděláme třeba společný kemp v gymnastické hale Dukly v Liberci, kemp na kolech a podobně. Většina juniorů se věnuje ještě dalším doplňkovým sportům jako je skateboarding, nebo i golf.
Jste znám ale i svými inovacemi v přípravě, letos jste do ní zapojili i wakeboarding. Osvědčilo se to?
Wakeboarding má ke snowboardingu hodně blízko. Kdo jezdí na snowboardu, tak si na wake zvykne velmi rychle, a i my jsme vlastně hned druhý den po úvodním „osahání“ jeli už na překážky. Troufnu si říct, že kluci by se svými triky mohli v klidu jet český pohár na wakeu a nebyla by to ostuda. Určitě to zařadíme znovu. V Hradci nám vyšli hodně vstříc s podmínkami, a navíc je to opravdu vhodný doplněk přípravy. Oproti snowboardu je tady rozdíl, že nemáš volné ruce a musíš tak přizpůsobit skoky, celkově přemýšlíš trochu jinak, ale přenes váhy a kontrola prkna jsou tady dost podobné. Všichni byli nadšení.
Plánujete v letošní přípravě i další zpestření?
Pro zlepšení orientace zařazujeme trampolíny. Teď nás v nejbližší době čeká další blok ve stylu týden Banger park-týden ledovec, pak mají kluci individuální tréninky a v srpnu máme opět blok Banger park-ledovec. V těch polštářích je to pro nás úplně ideální proto, že se jezdec za dva tři dny naučí nové triky a bezpečně si může připomenout ty, které se naučil dříve. A tyhle novinky se pak ideálně hned napojí na sněhu na ledovci.
Jaké jsou vrcholy sezóny, na kterou se teď připravujete?
Průběh sezóny je v podstatě vždy stejný. Po létě začnou openingy resortů na podzim, tedy hlavně Rakousko. Toho využíváme, protože tam jsou perfektně připravené parky a ti nejlepší jezdci. Je to pěkná motivace zajezdit si s nimi. Na podzim pak začínají Světové poháry na konstrukcích po Evropě, od ledna jsou už pak slopestylové závody v Americe i Evropě.
Pokud se bavíme o juniorech, tak pro ně bude klíčové zapracovat je do kolotoče SP, pokusíme se je vystřídat, aby si zkusili atmosféru velkého závodu. Tam pochopí, že ten level je větší, než teď mají, ale musí se „otrkat“. Tenhle mechanismus se nám vyplácí už roky. Pro juniory je pak stěžejní start na Evropských pohárech. Tady je situace taková, že SP je teď otevřen jen pro opravdu nejlepší jezdce, a velké procento těch dobrých se tak přesouvá do EP. Je to pořád těžší a těžší se prosadit i na nižších úrovních.
Kde je domácí vrchol sezóny?
Po pauze je v Čechách opět Světový pohár, Snowjam, což je největší akce s letitou tradicí. Výhodou je, že jako pořadatelská země máme vždy víc kvót. Pro juniory je to takový vrchol sezóny, kde se mohou doma představit. Půjde asi o hlavní cíl přípravy. Jsme hrozně rádi, že takovou vrcholnou akci máme zpátky v Čechách.
Prozraďte, prosím, jaká je nyní situace v dospělé reprezentaci.
Máme to v podstatě propojené, nerozlišujeme tolik seniory a juniory. Pokud tu dospělí jsou, zapojujeme je do přípravy, ale nyní je Šárka Pančochová více v Americe a připravuje se na Winter Games. Ty se na Novém Zélandu konají na přelomu srpna a září. Přípravu tedy jede víceméně po vlastní ose. Podobně Martin „Horis“ Horák se připravuje ve Whistleru v Kanadě. Na podzim se ale potkáme společně a připravujeme program pro všechny. Tréninková skupina má pak 6-7 lidí.
Jakou podobu má aktuální A tým? Počítáte už s Kateřinou Vojáčkovou vracející se po zranění?
Do A týmu patří Šárka Pančochová, Petr Horák, dále Mikoláš Pajer, jenž byl teď úspěšný na univerziádě. To je kluk, který se vlastně jako jediný u nás věnuje hlavně U-rampě. Aktuální stav Kačky Vojáčkové je takový, že ještě přes léto na soustředění nejezdí, ale počítáme s tím, že na podzim by se už měla zapojit. Zapracuje na kondici a stabilitě kotníku a měla by být zpět.
A co příprava Šárky Pančochové a Petra Horáka v zámoří? Jakým způsobem spolupracujete?
Je to stejné jako u mladých. Co se týče kondice, fungujeme na systému Jarmil a tvoříme jim tréninkové plány. Když pak jedou na velké závody a delší tréninkové kempy, jako třeba na Nový Zéland, které trvají klidně měsíc, tak se tam trenérsky vystřídáme. V Americe se Šárka připravuje ne ani tak s tamějšími trenéry, jako s partou, kde jsou opravdu ty nejlepší holky, které vzájemně spolupracují a motivují se. Takhle to ve snowboardingu chodí, že ti jezdci se hodně spojují a připravují dohromady. To je trochu rozdíl oproti jiným sportům. Tady je atmosféra přátelská. Pak se to pochopitelně změní před olympiádou, kdy se týmy slučují na národní úrovni, ale jinak je to spíše jako velká rodina.
Fotogalerie
