Novopečená mistryně světa Ester Ledecká: Splnila jsem si sen!
Jako malá obdivovala medaile svého dědy, hokejového mistra světa z roku 1972 Jana Klapáče. Teď má svoji světovou medaili. Po fantastickém vítězství v rakouském středisku Lachtal dědečka objala a slyšela to, o čem snila celý život: „Vítej v klubu!“
Ester, jaké to bylo, když o vás na vyhlášení vítězů mluvili jako o mistryni světa?
Já tomu pořád nemůžu moc věřit. Je to neuvěřitelný a je to úplně skvělý.
Dá se to s něčím srovnat?
To asi ne, tohle byl jeden z mých největších snů, protože můj děda je mistr světa (hokejista Jan Klapáč) a já jsem vždycky chtěla být jako on. Byl to strašně velký sen a teď jsem si ho splnila, takže úžasné pocity.
Prohlížela jste si jako malá dědovy medaile?
Jasně, že vím, jak vypadá. On měl těch medailí spoustu a já si je vždycky všechny prohlížela, byla to pro mě velká atrakce.
Viděla jste se s ním hned po závodě?
Už v cíli jsem pokukovala, kde stojí, abych ho objala a to se mi bohužel nepodařilo, protože mě pořád někam tlačili a organizovali. Ale pak jsme se objali a on mi řekl: Vítej v klubu.
Jaké to bylo na trati?
Těžko říct, já jsem si pro finále vybrala tu červenou trať, potom už jsem v ní jezdila furt. Uvažovali jsme, že možná na jednu jízdu přeskočím do modré, ale nakonec jsem trenérovi řekla, že chci jet v té červené, protože už jsem na ni byla zvyklá. Já vůbec nechápu, jak se mi tohle povedlo. Mám z toho hroznou radost. Myslím, že závod sám o sobě byl krásný. Neměla jsem žádný problém, až na první jízdu, která byla taková asi nervozní.
Jako druhá nejlepší z kvalifikace jste si mohla trať pokaždé vybírat. Pomohlo vám to?
Určitě, přede mnou byla v kvaldě akorát Alena Zavarzinová, která vypadla. Každopádně pro mě bylo lepší, že jsem si celou dobu až do finále mohla vybírat.
Ulevilo se vám, když Zavarzinová ve čtvrtfinále vypadla?
Já úplně nevim. Samozřejmě, Alena je skvělá, jezdí úžasně, ale každá jízda je úplně jiná, takže ona sice vyhrála kvalifikaci, ale ty holky jsou tak vyrovnaný, že to asi takhle nejde říct.
Porazila jste mistryni světa ve slalomu z posledního šampionátu Tuděgeševovou i olympijskou vítězku ze Soči Kummerovou. Jaký je to pocit?
No, úplně úžasný. Já na to takhle nemyslela, ale opravdu jsou to silný soupeřky, mají za sebou ty výsledky. I Marion měla úžasnej čas, v prvním kole nám všem dala vteřinu. Ale opravdu je to asi o těch jízdách a každá jízda je jiná.
Před čtrnácti dny jste vyhrála Světový pohár ve slalomu v Bad Gasteinu. Byla jste teď kvůli tomu pod tlakem?
Ani moc ne. Já se na ten závod hrozně těšila. Vstala jsem, měla jsem dobrou náladu. Pustila jsem si svoje oblíbené písničky a fakt jsem se strašně těšila. A teď se mi splnil sen.
Loňskou sezónu s vrcholem na olympiádě vám pokazily problémy se zdravím. Během několika měsíců jste se ale takhle dokázala vrátit. Je to zadostiučinění?
Je to úžasný. Já musím poděkovat celýmu týmu, protože jsme na tom fakt pracovali. Chci poděkovat Petrovi Červenkovi, protože se mnou udělal spoustu práce. Taky Sváťovi Kovářovi, protože ten prkno namazal tak úžasně, že to jelo bláznivě rychle na tý rovině. Pak Richardovi Picklovi, protože je to prostě nejlepší trenér na světě a celýmu svýmu fanklubu a rodině. Protože jsou skvělí a bez nich bych to nedala.
Zítra vás čeká obří slalom. Těšíte se?
Hrozně se těším. Určitě je dobrý, že mám jakoby částečně splněno. Obřák je jiná disciplína. Já jsem si vždycky přála vyhrát, uvidíme.
Dnes to asi nevypadá na oslavu.
Já nepiju, protože mně to hrozně nechutná, ale tým si určitě připije. A já si k tomu dám čokoládu.
ŠS
Foto: Přemek Vida/czechsnowboarding.cz
