Poslední trénink snowboardcrossařky Samkové před olympijským závodem provázel smích, ale i slzy
Typický klid postrádá před olympijským závodem snowboardcrossařka Eva Samková. Trať, která se jí zpočátku líbila, jí v posledních dvou dnech pořádně vyškolila a jedna z českých medailových nadějí řeší nečekaný problém – brždění. Jak vypadal její poslední oficiální trénink?
Na trať odjíždí vysmátá jako vždycky. Za typickým úsměvem se ale skrývá lehká nervozita. První tréninkový den české snowboardistce vůbec nevyšel. „Včera to bylo hrozný. Ze čtyř jízd jsem sebou třikrát praštila a jednou naštvaně vyjela. Dobrý bylo, že jsem se s každým tím pádem posouvala o nějakých deset metrů směrem k cíli. Na konci jsem ale už dojela skoro až dolů.“
Legraci si ze sebe dělá prakticky pořád a ani nevnímá tejpy, kterými je po prvním tréninku oblepená pomalu od hlavy až k patě. Nasazuje velké sluneční brýle a míří do cílového prostoru, který se ještě před chvílí hemžil skicrossaři. Ti mají trať prakticky totožnou a gigantické skoky dělaly mnohým z nich problémy. Trénink snowboardcrossu se tak posouval. „Mně to nevadí tady čekat, je krásně. Kdyby byla zima, bylo by to horší,“ mávne rukou Eva Samková a s několika závodními prkny se stěhuje na start. Tam chvíli sleduje tréninkové snažení svých mužských kolegů a pak s obličejem otočeným na slunko usedá na rybářskou židličku. „Za moře to neberem kvůli nadváze zavazadel, tady ji mám poprvé a musím říct, že je to fajn (smích).“
Dlouho sedět ale nevydrží a za chvíli už zase čile pobíhá okolo startovní brány. Se servismanem vybírá nejlepší prkno, pije proteinový nápoj a zkouší vlasové kreace. „Zkouším nový účes kvůli aerodynamice, testy v tunelu ukázaly, že to na čase dělá třeba 10%. Trenér by byl nejradši, kdybych měla ty vlasy úplně krátké. Tak uvidíme, co tahle šíbra,“ pohazuje zagumičkovaným culíkem. Možná si měla nechat vlasy rozpuštěné. Na trati s předimenzovanými skoky a vlnami je tak rychlá, že si neví rady. „Evka jezdí strašně rychle, časově se jí tady na té trati nikdo ani neblíží, což je sice fajn, ale ona zase neumí moc brzdit. Podobný problém jsme ještě nikde řešit nemuseli, normálně se prostě jezdí naplno. Ale když tu Eva jede, jak je zvyklá, lítá až za dopady. Dělá to správně, ale to tady bohužel nestačí. Je z toho zmatená, protože je těžké odhadnout v těch pár tréninkových jízdách, jak moc si před skokem, na kterém netrefit dopad znamená zranění, zabrzdit,“ kroutí nešťastně hlavou kouč Marek Jelínek.
Po jednom z pádů si česká medailová naděje se slzami drží ´vyhazovací´ rameno. Pak s hlavou v dlaních dřepí nad jedním ze skoků a přemlouvá sama sebe. Fyzioterapeutka Hanka Strachotová se kouše do rtu. „Bojím se o ně strašně! Celkově je ta trať těžší, než bývají ty svěťákové. Je to ale zase takové dvousečné, protože třeba pro Evu je to dobré, ta z toho může těžit. I u ní ale hrozí, že se pořádně rozbije.“
Poslední tréninkovou jízdu zvládá Eva Samková konečně podle svých představ a na její tvář se vrací široký úsměv. „Už jsem zase klidnější,“ ujišťuje před nejdůležitějším závodem sezóny třetí žena průběžného hodnocení Světového poháru.
