Tahle zlatá je speciální, říká po úspěchu na MS Eva Adamczyková
Byl to dominantní výkon od samotného začátku. Eva Adamczyková nedala svým soupeřkám žádnou šanci. Byla nejrychlejší v tréninku a před sebe nikoho nepustila ani v závodě. V Bakuriani si tak česká snowboardcrossařka dojela pro svůj druhý titul mistryně světa v kariéře a zároveň premiérové pódium v letošní sezoně.
Eva Adamczyková si před víc jak rokem zlomila v Montafonu oba kotníky a přišla o olympijské hry. Rekonvalescence byla dlouhá a sama závodnice by na začátku letošní sezony nepředpokládala, že by se mohla stát mistryní světa. „Na podzim jsem nemohla skoro jezdit a vůbec jsem si nemyslela, že by tahle sezona mohla takhle dopadnout. V trénincích se mi jezdilo dobře, ale jediný lepší výsledek ve Svěťáku jsem zajela v Cervinii. Asi jsem si na to musela počkat. Mluvila jsem i s Pavlem Kolářem a on říkal, že to chce čas. Jsem šťastná, že to takhle dopadlo. Fakt jsem se bála, že se mi bude jezdit celou sezonu blbě, ale lepší jsem si to nemohla přát,“ zářila česká královna snowboardcrossu po dnešním závodě.
Ten se měl původně jet až v pátek po čtvrteční kvalifikaci, ale špatné počasí předsunulo kvalifikace i závod do středečního dne. „Bylo to zvláštní, protože většinou na těch větších akcích se jede ve vícero dnech a je to větší pohoda, na kterou už jsem dost zvyklá i z těch Svěťáků. Na Evropském poháru se to jede takhle rychle za sebou, ale ty už moc nejezdím, takže jsem z toho byla trochu překvapená, ale nemělo to moc smysl řešit. Měla jsem o dvě jízdy víc z testingu oproti ostatním holkám. Lepší jet dnes než ve škaredém počasí za tři dny,” podotkla Adamczyková.
Náročný závodní den vyšel české bohyni naprosto skvěle. Ani jednou nepustila žádnou soupeřku před sebe a naprosto suverénně si dojela pro titul mistryně světa. „Finálová jízda byla nejlepší. Trochu tam foukalo, takže jsem se bála, že mi to moc nejede, ale jim taky foukalo a neměly se jak vyvážet, takže tahle jízda vyšla nejlíp. Měla jsem dobrý pocit a říkala jsem si, že není na co šetřit síly a musím tomu dám všechno, takže jsem dupala nejvíc co to šlo,“ řekla po dojezdu zlatá závodnice.
Pro tu to bylo už druhé zlato a celkově třetí medaile z mistrovství světa v kariéře. „Je to samozřejmě fantastický. Musela jsem si počkat pár let, než jsem medaile mohla sbírat. Tohle je moje sedmé mistrovství a mám z nich tři medaile. Když jsem vyhrála tu první zlatou v Solitude, tak jsem před tím vítězila na všech závodech, jelo se mi hrozně dobře, byla jsem v laufu a neměla jsem zranění. Zároveň tam ale byl trochu tlak, že jedu na své páté mistrovství světa a ještě stále nemám medaili,” začala Adamczyková porovnávat situaci během svých dvou zlatých šampionátů a pokračovala:
„Letos jsem ještě nebyla na bedně, takže to vyšlo úplně nejlíp. Už na San Pellegrinu se mi jelo dobře a myslela jsem si, že bych o medaili mohla bojovat, ale po tom zranění se mi to špatně odhadovalo. Tahle zlatá je taková speciální, protože jsem tuhle sezonu ještě žádný závod nevyhrála a tady se mi to povedlo o velký kus. To se mi už dlouho nepovedlo,” radovala se devětadvacetiletá Češka, která hned v cíli vtipkovala, že šampionát musela vyhrát, aby měla zlato i s příjmením Adamczyková.
I přes to, že v této sezoně rodačka z Vrchlabí nejela velké finále, věřila si, že může zvítězit. „Já jsem se na dnešek připravila. Předešlé závody jsem si věřila stejně, ale měla jsem pocit, že ty holky jezdí dobře… Dnes jsem si řekla, že jezdím fakt dobře, můžu jet líp než ony. Určitě mi nebylo jasné, že vyhraju, ale věděla jsem, že na to mám a chci to vyhrát. Není to o tom, že si myslíte, že to vyhrajete. Vy víte, že na to máte a uděláte maximum pro výhru. Není dobrý počítat s tím, že to vyhrajete. Padalo tu hodně favoritů, takže bylo potřeba se soustředit na každý metr trati,“ vysvětlila Adamczyková.
Foto: Bóša