Česko má nejlepší lyžaře na trávě. A díky skvělým žákům se na tom ještě dlouho nic nezmění
Už dlouhodobě patří české lyžování na trávě mezi absolutní světovou špičku. Nejvíc skloňována jsou jména jako Jan Němec, Martin Štěpánek, či Adéla Kettnerová. Ani v budoucnu se ale na nejvyšších příčkách nejspíš nic nezmění. Česká nadvláda totiž začíná už u žáků.
V současné době brázdí české travnaté sjezdovky okolo čtyřiceti žáků a žákyň, více než polovina z nich pravidelně objíždí i mezinárodní závody. I na těch Češi jak jinak než dominují. „Vypadá to, že se probouzí Italové, kteří nám začínají trochu konkurovat, v menší míře občas i Slováci, ale jinak nikdo. Ve státech, které byly vidět dřív, jako je třeba Rakousko, to teď naopak stagnuje, protože žáků moc nemají,“ popisuje současnou situaci reprezentační trenér českých žáků Pavel Ivánek a vyvrací domněnku, že konkurence v travním lyžování není až tak přísná. „To už dneska dávno neplatí. Nejen na mezinárodních závodech, ale už i na těch domácích, českých, je v těch žákovských kategoriích docela nabito. Lidi láká hlavně menší finanční náročnost. Vybavení stojí sice stejně nebo jen o něco méně než v zimě, ale rozhodně méně náročné jsou tréninkové podmínky. Nemusíme dojíždět za sněhem na ledovce jako alpští lyžaři. Téměř všechno můžeme odtrénovat doma,“ vysvětluje Ivánek.
Přestože dnes české travní lyžování jen kvete, není tomu tak dávno, co se jeho vedení budoucnosti spíš obávalo. „V posledních letech nám děti ubývaly a bylo jasné, že je potřeba se na ně víc soustředit. Zásadně jsme tedy změnili přístup k výchově mládeže. Změnil se i celkový přístup samotného vedení úseku travního lyžování,“ kvituje Ivánek. „Pořádáme teď mnohem víc společných soustředění, kde děti učíme lyžovat. Máme tam samozřejmě i takové, které v zimě závodí v alpském lyžování, ale mnohem víc je těch, které jinak nelyžují.“
Eliška Rejchrtová
Největším počtem malých travních lyžařů se může pochlubit Moravská Třebová, početné jsou i oddíly v Předkláštěří nebo Pardubicích. Trénovat se ale podle Pavla Ivánka dá prakticky kdekoliv. „Čechy mají v tomhle výhodu, nepotřebujeme vysoké hory. Můžeme trénovat od dubna často až do konce roku, pokud je třeba zima, jaká byla loni.“
Ani s příchodem sněhové pokrývky ale dřina travních lyžařů nekončí. A u těch malých to platí dvojnásob. „Nejdůležitější je naučit děti techniku, a to jak na trávě, tak mimo ni. Většina dětí začíná až okolo osmého, devátého roku, ale veškeré základy stejně získávají v zimě. Zkrátka je potřeba lyžovat a lyžovat,“ říká Ivánek, který má pod křídly řadu výjimečných talentů. „V tomhle věku se ještě nedá vyzdvihovat jen někdo, to bych musel jmenovat všechny. Máme tam ale samozřejmě třeba bratry Borákovi, kteří vyhrávají svou kategorii už několik let. V těch starších žácích, kteří by měli jít příští rok do juniorů, je určitě příslibem Martin Barták a v dívkách Karolína Rašovská. Můžeme ale říct, že ve všech osmi žákovských kategoriích, ve kterých se závodí, máme aspiranty na vítězství,“ chlubí se.
Česká výprava v italském Tambre
S motivací mladí travní lyžaři určitě problém nemají. Stačí se podívat o pár kategorií výš a mají před sebou jedenáctinásobného mistra světa Jana Němce, nebo trojnásobnou juniorskou mistryni světa Adélu Kettnerovou. „Jak dospělí, tak žáci zahajují sezónu jarními soustředěními. Některé kempy děláme společně, aby ty děti taky viděly ty nejlepší závodníky. Pak děti samozřejmě trénují ve svých oddílech, většinou tak jednou, dvakrát týdně,“ popisuje Ivánek. „Výběr žáků potom absolvuje mezinárodní závody. Letos to bohužel vyšlo tak nešťastně, že je budeme mít odjeté ještě dřív, než vůbec začne Český pohár,“ lituje.
Vedle závodů Českého a FIS poháru se malí travní lyžaři už těší také na tradiční mezinárodní kemp. Letos v srpnu ho bude hostit italské San Sicario.
ŠS
