Navrátilec a 14násobný mistr světa Jan Němec: Sám sobě největším soupeřem
Už za tři týdny se světová lyžařská elita sejde ve vesničce u Zlína, kde se uskuteční mistrovství světa v travním lyžování. Na startovní listině nebude chybět jméno jednoho z nejlepších lyžařů historie, který před pěti lety ukončil aktivní kariéru. Čtrnáctinásobný mistr světa Jan Němec se po pěti letech chystá na svůj reprezentační restart.
Co pro tebe mistrovství světa v Česku znamená?
Je to pro mě výzva. Už jsem starej, beru to vlastně trochu jako válku (úsměv). Ale chci se tomu postavit a předvést co nejlepší výkon. Na jednu stranu se těším, na druhou o trošku míň, protože je mi jasné, že na mě bude velký tlak a že to bude bolet. Ale počítám s tím a jdu do toho.
Jak se na svůj návrat připravuješ?
Popravdě nemám moc času trénovat, většinou zvládnu dvakrát týdně dvě jízdy. Za celou aktivní kariéru má tělo spoustu zdravotních neduhů, které mě limitují, a nejde trénovat tak často, jak bych si přál. To tělo to zkrátka už nesnese, je to opravdu velká zátěž a hodně otřesů, s čímž se zkrátka nedá nic moc dělat.
Pojedeš ve Štítné nad Vláří všechny závody?
Vynechám první obří slalom, to už je jisté, na ten se momentálně ani nepřipravuji. Svah ve Štítné je hodně rychlý, tak jsem zvědavý, jak se s tím vypořádám. Doba, kdy jsem byl profík a kdy jsem mohl těžit z najetých kilometrů a branek je už dávno pryč. Sice z toho těžím svým způsobem doteď, ale v mém věku a s mojí váhou to bude ve Štítné spíš dobrodružství a jízda na hranici možností (smích).
Koho ze současné travařské špičky považuješ za svého největšího soupeře?
Určitě je to Edoardo Frau, můj největší soupeř z minulosti. I ve 40 letech pořád závodí a umí vyhrávat. Mezi další hvězdy patří Hannes Angerer, který má momentálně super formu a vede celkové pořadí Světového poháru. Z českého pohledu je na tom nejlépe Martin Barták, který se určitě bude chtít poprat o co nejlepší výsledky. A já budu vlastně sám sobě největším soupeřem (úsměv).
V čem je pro tebe kouzlo travního lyžování?
Úplně na začátku, tedy v 90. letech, mě učarovala především dostupnost tréninku. Bylo to levnější než lyžování v zimě. Ze začátku mi hodně pomohl Pavel Ivánek, můj první trenér, který mi dal potřebné know-how. Lyžoval jsem od čtyř let v zimě a od čtrnácti v létě, dlouhou dobu to byl takový můj životní styl, kterému se ale bohužel už jako závodník nemůžu věnovat.
Jaká byla tvá nejoblíbenější závodní destinace?
Nejraději to mám v íránském Dizinu. To je místo, kam na závody přijde tři až pět tisíc fanoušku, je to něco neskutečného. Za 10 návštěv jsem tam strávil celkem půl roku života, mám tam doteď spoustu kamarádů, jednu dobu jsem byl i trenér nároďáku. Tam to mám opravdu rád.
Na jaký úspěch ve své kariéře nejraději vzpomínáš?
To je těžká otázka... Na všech 14 titulů vzpomínám rád. Každý byl něčím specifický a jiný. Každé místo mělo svoje kouzlo a pokaždé jsem byl v jiné situaci, ať už jsem vyhrál poprvé, obhajoval, bojoval o tituly na domácí půdě, nebo jsem se před šesti lety chtěl rozloučit na vrcholu. Všech si vážím stejně.
Jaký je tvůj cíl na letošním MS ve Štítné?
Dojet do cíle, přežít a ještě jednou sám sebe překonat.
