Trenér reprezentace travařů Daniel Mačát o přípravách i cílech na MSJ
Pro řadu závodníků se jedná o vrchol sezony, který se navíc odehraje na domácím prostřední v Orlickém Záhoří. Početná skupinka Čechů se připravovala pod vedením trenéra Daniela Mačáta, který si dal na MSJ cíl jasný, a to vybojovat pro Česko alespoň jeden titul juniorského mistra světa.
Jak doposud probíhala příprava na MSJ, co všechno jste se závodníky stihli?
Příprava proběhla klasickým přípravným obdobím. Sjeli jsme se asi na pět tréninkových kempů v průběhu dubna a května. Od té doby jsme už absolvovali dva závody Českého poháru, dva závody Světového poháru, a i nějaké FIS mezinárodní závody. Částí těchhle výprav, které se mezinárodních závodů účastní, je i skupinka nejlepších českých juniorů, takže oni absolvují závod i jako přípravu na mistrovství světa juniorů každý víkend.
Co jste měli v plánu ještě do startu šampionátu?
Měli jsme jet na Světový pohár v Cortině d'Ampezzo, bohužel Italové přesunuli závody na srpen, takže se junioři připravovali ve svých klubech, ale dělali jsme takový napůl organizovaný trénink na svahu v Orlickém Záhoří, kde teda absolvujeme mistrovství světa juniorů. Někdy mám takovou zkušenost, že když před vlastním šampionátem úplně nejezdí, ten malý odpočinek taky kolikrát pomůže.
Jede se v Orlickém Záhoří. Jakou roli podle vás hraje domácí prostředí?
Výhoda je ta, že můžeme nasadit širší kádr, což je pro nás skvělé. Často se objeví nějaké překvapení, které bychom třeba v zahraničí s omezeným juniorským týmem neměli. Na svahu je výhodou, že naši závodníci tam pravidelně trénují, absolvovali tam dokonce jeden závod Českého poháru, v loňském roce i Světový pohár, takže ani pro zahraniční týmy to není neznámý svah. Troufám si říct, že tam úplnou výhodu domácího prostředí nemáme, italský i rakouský tým je velmi silný, takže boj o medaile bude na vysoké úrovni.
Závodníci mají své vlastní cíle, ale máte i vy jako trenér nějaký cíl, který byste rád na MSJ splnil?
Od roku 1992 se nám daří vracet z juniorského mistrovství světa vždycky s medailí. Obhajujeme z loňského šampionátu hned pět, nebyla tam žádná zlatá, což nám trošičku uniklo, takže bych byl hrozně rád, kdyby se nám podařilo vybojovat alespoň jeden titul juniorského mistra světa. Určitě i ty individuální cíle závodníků jsou medailové. Doufám, že se ti dva nebo tři nejlepší prosadí a dostanou se na bednu.
Kdo má podle vás největší naděje na medailové umístění?
Medailové umístění obhajuje Eliška Rejchrtová, pro ni to je vyloženě domácí svah, takže si troufnu tvrdit, že se jí tam bude dařit, a doufám, že jí nic nezabrání v tom, aby získala medaili i letos. Mezi kluky to je Aleš Knor, který také obhajuje medaili z juniorského šampionátu. Tenkrát bohužel nebyl úplně v pořádku, co se zdraví týče, takže tentokrát doufám, že nastoupí v plné síle a bude bojovat i o titul.
Máte i nějakou disciplínu, ve které cítíte největší šanci na úspěch?
Většina našich závodníků si věří nejvíce v jednokolovém Super G. Eliška Rejchrtová je univerzál, ta umí vyhrát slalom, obřák i Super G, takže tam není možné říct, která disciplína jí sedí nejvíce. Aleš Knor je také univerzál, ale raději má ty delší disciplíny jako obří slalom a Super G.
Aleš Knor měl po pádu v Předklášteří problémy s břišními svaly. Jak to s ním vypadá?
Malinko se tam ten břišní sval natáhl, ale nebylo to nic, že by se tam objevila nějaká dutina nebo prasklinka. Už teď je v plné síle. Byl jsem s ním na tréninku v Orlickém Záhoří a vypadá to dobře.
Jak to funguje, když máte jako trenér někoho se zraněním? Jak s takovými problémy zacházíte?
Musíme o tom samozřejmě vědět, což se ve 100 % případů dozvíme. Pokud je to něco vážnějšího, bohužel to znamená, že se závodník na start vůbec nepostaví. S drobnými poraněními si ale společně s fyzioterapeutem nebo případně lékařským doprovodem poradíme. Na domácím svahu budeme mít i širší zázemí, co se týče fyzioterapie a nějakých lékařských zásahů. Každopádně jsou to jen drobné problémy, které se řeší na místě, a víceméně to závodníky nějak neomezuje v pohybu.
