Když půjdu do sezóny připravená a silná, pojede to samo, hlásí před začátkem přípravy Ester Ledecká
Ester Ledecká má za sebou sezónu, ve které překonala vleklou nemoc. I přes zdravotní obtíže ale dokázala vyhrát tři ze tří snowboardových závodů, do kterých nastoupila, a na konci ročníku znovu vystoupala i na nejvyšší stupínek ve Světovém poháru alpských lyžařů. Momentálně dokončila posezónní testování a pomalu se chystá na letní přípravu.
Až týdny po skončení závodní sezóny se na tiskové konferenci Ester Ledecká rozpovídala o tom, jaké zdravotní obtíže ji během ročníku trápily. „Byla to nějaká viróza, kterou já sama jsem měla spíš za takovou malou rýmičku, ale nakonec se to vyvinulo pravděpodobně v černý kašel. Alespoň podle toho, co zjistili doktoři. Doporučuju všem, kteří ho dostanou, ať ho nepřechází a zůstanou doma. Já jsem to přecházela a nedopadlo to dobře,“ uvedla česká šampionka.
Dýchací potíže a další příznaky se jí několikrát vracely, a proto se nemohla dostat do pravidelného závodního zápřahu. „Od začátku sezóny až do poloviny února jsem kašlala a už jsem si říkala, že snad ani kašlat nepřestanu. Naštěstí druhá antibiotika zabrala a pak už jsme se s týmem vrátili na dobrou cestu. Od Crans Montany už nás to začalo zase bavit, mohla jsem víc trénovat a nedusila jsem se po každé jízdě,“ vrátila se k momentu v kalendáři, kdy ji fanoušci znovu začali vídat na pozicích v popředí pole. Vygradovalo to vítězstvím v posledním SuperG sezóny v Saalbachu.
Před dalším ročníkem a i v jeho průběhu bude podle Ledecké důležité zůstat zdravá a vyvarovat se rizikovým situacím. „Zkusím to, ale my si s celým týmem dáváme opravdu velký pozor, abychom se nevídali s ostatními týmy. A když je třeba nemocný někdo z rodiny, tak se od nich dost často izolujeme. A to je docela smutné, protože už tak se vidíme s rodinami dost málo. Budeme přemýšlet, jak to udělat, abych byla zdravější, určitě musím posílit mou imunitu,“ hlásí pražská rodačka.
Teď už se ale se svým týmem pomalu chystá na přípravné období, do kterého patrně zařadí i svůj oblíbený letní sport. „Windsurfing je spíše takový doplňkový sport, hlavní je běhání, zvedání činek a skákání. Což je samozřejmě daleko méně příjemné, než se plácat na vodě s windsurfem. Ale beru to jako nutnost a v podstatě se na to těším, protože mám nového fyzioterapeuta Láďu Poláška, se kterým budu dělat celou letní přípravu. Je důležité, abych byla na sezónu připravená a silná a pak už to pojede samo,“ říká před startem suché přípravy.
Ve fázi, kdy už bude možné využít i zasněžené svahy, by se devětadvacetiletá lyžařka chtěla zaměřit i na trénink jiné techniky sjezdového lyžování, než na kterou byla v posledních letech zvyklá. „Chtěla bych si na Svěťáku dát i nějaký obřák, akorát si musím sjet nějaké body, abych nejela úplně poslední a měla šanci se probojovat do druhého kola. Teď tedy budeme trochu trénovat i ten obřák, což se samozřejmě promítne i do dalších disciplín, protože je to technická disciplína a je fajn si to nejdřív zkusit v pomalé rychlosti,“ nastínila nové prvky ve svém tréninkovém procesu.
Ten by měl probíhat znovu na lyžích značky Kästle. „Ještě nemáme nic podepsaného, ale vypadá to tak. Já jsem s celým týmem moc spokojená, třeba testovací jezdci mi pomáhají, aby ty lyže byly pořád na sněhu a pořád jezdily. Já osobně bych s nimi chtěla zase podepsat,“ říká se spokojeným úsměvem. A ještě širší úsměv na tváři jí vykouzlila poznámka o tom, že lyžařské i snowboardové mistrovství světa se v příští sezóně koná v různých termínech a nekryje se. „To je úžasná zpráva, měla jsem z toho obrovskou radost a snad budu moci odjet obě akce. Sice se snowboardové mistrovství kryje s finále Světového poháru na lyžích, ale to už bych asi chtěla moc,“ líčí spokojeně.
V následujících dnech ji však v roli fanynky čeká jiné mistrovství světa, to hokejové. A sama potvrzuje, že o emoce v jejím případě nebude nouze. „Klidná rozhodně nejsem. Když jsem byla s dědou ve skyboxu, všichni ostatní tam seděli v oblecích a já jediná tam přišla v dresu a dělala tam bordel,“ uzavírá s úsměvem vnučka bývalého hokejisty Jana Klapáče, jehož jméno hrdě nosí na dresu při návštěvách hokejových utkání.
