„Pády jsou pro člověka mnohdy důležitější než vzestupy,“ říká bojovnice na lyžích i v životě Šárka Strachová
Třikrát dosáhla na medaili na mistrovství světa, jednou na olympiádě a nesčetněkrát v životě. To největší vítězství slavila Šárka Strachová v loňské sezóně, ve které se po vážných zdravotních problémech dokázala vrátit mezi elitu. Za necelé tři týdny ponese českou vlajku na slavnostním zahájení XXII. zimních olympijských her v ruském Soči.
Šárko, bez velkého váhání jsi byla zvolena vlajkonoškou české výpravy. Co to pro tebe znamená?
Radost, poctu a velkou čest. Nést vlajku a reprezentovat celou tu skupinu sportovců a vůbec naši zemi bude hrozně fajn. Já nikdy na zahájení nebyla a tu atmosféru si nedopřála, pokaždé jsem dala přednost koncentraci na závody. Ve Vancouveru to bylo navíc komplikované, protože bychom na ceremoniál museli jet nějaké tři hodiny. Vrátili bychom se pak ve čtyři ráno a před sebou měli první trénink, to opravdu nešlo. Letos je to ale moje poslední olympiáda a chci si ji do těch svých životních zážitků zařadit se vším všudy. Tím, že to bude navíc podtržené vlajkonošstvím, už to prostě nemůže být lepší.
Vstoupíš na stadion s celou českou bandou v zádech a minimálně aspoň chvíli tě bude sledovat celý svět. Nejsi z toho nervózní?
Jsem. Je to velká zodpovědnost a doufám, že budu mít aspoň jednu možnost si to předem vyzkoušet. Musím natrénovat mávání, aby vlajka hezky vlála. Když jsem to vždycky sledovala v televizi, viděla jsem, že má vlajkonoš takový speciální postroj, ve kterém je ta vlajka zasazená, na to jsem taky zvědavá. Je mi jasné, že nejdůležitější opravdu bude, aby to pořádně vlálo, takže se asi budu soustředit jenom na vlajku a vůbec nebudu vnímat, co se děje kolem (smích).
foto: ZOOM Agence
Všimla jsem si, že jsi samý úsměv. Ten jsme u tebe vídali i dřív, ale teď z tebe ta dobrá nálada přímo prýští. Co stojí za takovou změnou?
Je za mnou spousta dalších životních zkušeností, jsem vdanou paní a tak nějak celkově se změnil i můj přístup ke všemu okolo vrcholového sportu. Na druhou stranu, kdybys mě viděla po závodě ve Flachau, kde jsem byla - velmi slušně řečeno - hodně naštvaná a zklamaná a kde dokonce tekly slzy, možná bys změnila názor (smích).
Emoce ale ke sportu patří a nejen k tomu vrcholovému..
Patří a nikdo po mně fakt nemůže chtít, abych byla vysmátá i po totálně zkaženém závodě. To by mi na těch výsledcích vůbec nezáleželo, každý sportovec jde po vítězství a úspěchu. Vždycky potřebuju mít hodinku, dvě pro sebe, kdy můžu zuřit. No a když jsem z toho špatná i potom, mají moji nejbližší svolení mi třeba lípnout pohlavek a připomenout, že závod můžeme škrnout a jede se dál. Myslím, že už tyhle situace řeším míň než před pěti nebo šesti lety. Možná si uvědomuju, že už opravdu mířím do finále svojí kariéry a beru všechno s větším nadhledem.
O konci kariéry mluvíš dost otevřeně. Takže by tě nezviklal ani případný olympijský megaúspěch v podobě medaile?
Na 99% vím, že odjedu tuhle olympijskou zimu, pak ještě jednu a žádná další už nebude. Samozřejmě jsme to probírali i s manželem. Kdysi jsem si říkala, že určitě vydržím do olympiády v Soči, kdy mi bude 29 a dál se uvidí podle zdraví a výsledků. Jak ale čas plynul, uvědomila jsem si, že už se oba vážně těšíme na rodinu a společný čas. On ten osobní život tím mým cestováním a sportováním hodně trpí, víc jak 260 dnů v roce jsem někde ve světě a s trenérem a týmem jsem víc, než s manželem a to je postavené na hlavu. Jsem rozhodnutá.
V životě už jsi vyhrála mockrát, ale ta největší bitva se paradoxně odehrávala v létě. Před rokem a půl jsi byla kvůli problémům s hypofýzou dokonce v umělém spánku a pak se dlouho zotavovala. Jak se na tohle období s odstupem času díváš?
Možná to bude znít divně, ale hodně mi to dalo. Vrátila se mi vnitřní síla a potvrdilo se, že když člověk v něco věří a jde si za tím, tak se to taky podaří. Teď už vím, že ty pády nás v životě naučí mnohem víc než vzestupy, je to ta nejlepší škola. Když to člověk vezme z té správné stránky, může se na cestě životem hodně posunout. I když je něco negativní a vy to stejně zvládnete, hrozně moc vám to dá. Takže já se na všechno, co se stalo, dívám nakonec dost pozitivně.
Foto: ZOOM Agence
Na olympiádě v Soči bude Šárka Strachová směřovat všechny své síly na úvodní superkombinaci a závěrečný slalom. Jedenáctidenní mezeru mezi oběma závody vyplní pravděpodobně tréninkem v Rakousku. Nejlepší česká sjezdařka se tak vyhne přetlaku na tréninkových olympijských sjezdovkách a hlavně nervozitě, která by ji při čekání na nejdůležitější závod sezóny přímo v dějišti her určitě neminula. A těch pár dnů, než odletí do Ruska? „Vezmu nějakou větev, navlíknu na ní prostěradlo a budu se učit mávat,“ slibuje s úsměvem Šárka Strachová.
Šárka Sudová
