Alpská lyžařka Pavla Klicnarová ukončila sportovní kariéru
Členka reprezentačního „B“ týmu Pavla Klicnarová ukončila tento týden sportovní kariéru. Příčinou byly trvalé následky vzniklé zraněním a následným podceněním pooperačních komplikací stran lékařů ve Svatém Mořici ve Švýcarsku v prosinci 2017. Od té doby Pavla nemohla závodit, rozlučku si ale stylově nechala na rychlostní MČR do Špindlerova Mlýna, kde si svou závěrečnou jízdu užila a sklidila v cíli ovace od svých lyžařských kolegů a kamarádů.
Psal začátek prosince 2017 a Pavla se vrátila v Norska, od kterého si slibovala kvalitní trénink rychlostních disciplín, který se ale kvůli kritickému nedostatku sněhu nekonal. Zamířila proto na SP do Svatého Mořice, který měl být především dobrým tréninkem na začátku závodní sezóny. Den před závodem šla na trénink super-G a při rozježďovací volné jízdě skočila do zatáčky, přímo do komprese a noha se pod ní doslova rozpadla. Výsledkem byla komplikovaná zlomenina bérce. Následovala operace, po které se bohužel rozvinul kompartment syndrom, který však místní lékaři odmítali připustit a ani na naléhání českých lékařů z Brna neřešili. Výsledkem byla nekróza holenního svalu a nervu peroneus. Následovala – už v FN Brno – řada operačních zákroků, při kterých Pavle museli odebrat 50% lýtkového svalu. Navíc, jak se později ukázalo, ani zlomenina nebyla řádně reponovaná a Pavla kvůli trvalým následkům už nejela ani jeden závod. Kariéru oficiálně ukončila ve čtvrtek 24. ledna 2019.
Jak sis užila rozlučku ve Špindlu?
„To bylo super, nebylo to vůbec připravené, ani jsem nevěděla, jestli se to bude konat, ale taťka mi dal párky a s těmi jsem jela závěrečnou jízdu. V cíli na mě čekaly holky a i na startu jsem měla publikum, bylo to hezké.“
Na co v kariéře vzpomínáš nejraději?
„Určitě na procestovaná místa a na přátelé. A co se týče závodů, hezké akce byly Univerziády. Ani na MS jsem si to tolik neužila, jako právě na Univerziádách.“
Které závody ti přinesly nejvíce pozitivních emocí?
„Nejlepší vzpomínky mám právě na univerzitní stříbrný závod v kombinaci. Ten závod byl specifický, změnily se během dne podmínky na pro mě ne tolik silný slalom. Povedl se mi ale zajet dobře a bylo tam hodně pozitivních emocí. Ještě více jich bylo u svěťákových bodů v Crans Montaně a silné bylo i vítězství na mistrovství Slovenska v obřím slalomu. Hodně se mi tam povedlo druhé kolo a tak to bylo i za kvalitní FIS body, nejlepší v kariéře.
Je něco, co ti ze závodění vyloženě nechybí?
„Je toho mnohem víc, co mě těšilo než naopak. Ale jsou věci, které mi zase tolik nechybí, jako třeba neustálé balení věcí, nebo váhání, kam jet na závody a neustálé přemýšlení o tom.“
V jakém stavu je momentálně tvé zdraví?
„Je toho víc, co není dobré… Nejvíc mě teď trápí asi koleno. Kvůli nedostatečnému srovnání holenní kosti při první operaci ve Švýcarsku mám nerovnou kloubní plochu v koleni. Koleno je proto nestabilní, trpí honě vnitřní vaz, protože noha je do X. Po zimě budu muset podstoupit operaci, při které mi budou muset část kolene vyměnit za umělé – čili budu mít částečnou náhradu kloubu. Pokud by se tato částečná náhrada kloubu neudělala teď, ničila bych si další struktury v koleni a následně už by se nejednalo o částečnou náhradu, ale o kompletní výměnu kolene. Další problém je zanedbaný kompartment syndrom, který způsobil nekrózu holenního svalu a nervu peroneus. Museli mi ho z 50% vzít a ten sval je zodpovědný za přitažení špičky nohy k nártu. Při chůzi musím dávat pozor, abych o špičku nezakopávala, musím to kompenzovat pokrčením kolene a také v kyčli, což je jiný, než přirozený pohybový stereotyp, a do budoucna ne zrovna optimální. Už teď to cítím v zádech.“
Zní to celé opravdu hrozně. Nicméně jaké máš plány do budoucna?
„Na prvním místě si mám dát do kupy koleno, abych byla připravena pro další život, který bych chtěla mít alespoň částečně aktivní.“
A profesně?
"Spolupracuji s týmem Báry a Oskara Novákových, kde předávám své zkušenosti a pomáhám personálně. Bára i Oskar mají jednoho trenéra, ale závody pro holky a kluky nejsou vždy v jednom místě, takže tam je pak moje místo. Uvidíme, co bude další sezónu.“
Závěrem Pavla ještě řekla jednu pro ni nesmírně důležitou věc: „Dá se říct, že za jistých okolností bych se závodním lyžování skončila asi mnohem dříve, ale díky tomu, že můj partner je i můj trenér, jsem u lyžování vydržela takto dlouho. Zvlášť pak, když to pro vás dělá někdo, kdo vás má rád, to se pak funguje úplně jinak.“
Výsledky Pavly Klicnarové:
Během kariéry startovala 2x na mistrovství světa: v Garmisch – Partenkirchenu 2011 a ve Svatém Mořici 2017, 1x na juniorském mistrovství světa ve Formigalu, na třech Světových zimních univerziádách, v jedenatřiceti závodech Evropského poháru a v sedmi závodech Světového poháru.
Jejím největším úspěchem je 26. místo ze Světového poháru v alpské kombinaci v Crans Montaně 2017, což bylo spolu se stříbrnou medailí v kombinaci ze Světové zimní univerziády v Sierra Nevadě 2015 vrcholem Pavliny kariéry.
Nejlepším výsledkem z MS bylo 28. místo v alpské kombinaci 2017 a na MSJ 26. místo ve sjezdu.
V Jihoamerickém poháru v Chile a Brazílii se Pavla umístila 6x do desátého místa, nejlépe se jí vedlo ve sjezdu na 6. místě.
V rámci mezinárodních mistrovství vyhrála v roce 2014 titul mistryně Slovenska v obřím slalomu za 17,44 FIS bodů, což bylo i nejlepší bodovou hodnotou její kariéry. Na mezinárodním mistrovství ČR 2013 v super-G získala bronzovou medaili.
Pavlo neboli Pepi, děkujeme za reprezentaci ČR, ale hlavně přejeme pevné zdraví a bezporuchový provoz a mnoho radosti a úspěchů v další životní etapě.
Úsek alpských disciplín SLĆR
(EK)
Photo: D. Štrougalová
Fotogalerie
