Berle brzy odložím, start v Levi je reálný, věří Zabystřan
Kolem Jana Zabystřana se to na tiskovce před novou sezónou jen hemžilo otázkami na zdraví. Aby ne, jedenadvacetiletý sjezdař karambolem na závěr kempu v Chile své příznivce vylekal a sobě přivodil odlomek na kyčli. I když na tiskovku přišel o berlích, Zabystřan zůstává optimistou a vyhlíží už listopadový úvodní slalom SP ve finském Levi.
Je pravda, že kolem vašeho zranění můžeme být lehce optimističtí?
Za 14 dní bych se měl pustit do nějakého většího tréninku, teď je ze mě spíš školák než sportovec. Aspoň si taky zkusím něco jiného. Do prvního slalomového svěťáku bych měl být v pořádku, ale když se nebudu cítit na sto procent, tak samozřejmě vynechám a dám přednost někomu z kluků za mnou, Ondrovi Berndtovi nebo Kryštofovi Krýzlovi, kteří se budou cítit lépe.
Závody SP v Levi jsou 23. a 24. listopadu, více než za měsíc, je tedy reálná šance, že to stihnete?
Doufám, že ano, teď mám slalomové manko, ale je reálné, že bych v Levi mohl závodit. Chtělo by to, abych se tři týdny, maximálně čtrnáct dní před SP na ty lyže postavil a slalom si zkusil. Nejlépe to půjde asi v hale v Litvě, kde můžeme nabušit co nejvíce bran za relativně krátký čas. To bude asi jediná příprava, ale zrovna v Levi je to většinou dost ledové, takže se to s podmínkami v hale dá srovnat.
Jak ty komplikace se zraněním ovlivnily vaše sezónní cíle?
Určitě to bude nejprve těžké. Jak jsem říkal, slalomové manko tam je, ale chci na to jít postupně. Pro nás všechny je hlavní v sezóně zabodovat, aby nás mohlo jezdit víc. Teď máme jen jedno místo a věříme, že někdo zajede dobře a získá kvótu i pro dalšího.
Na které závody sezóny se nejvíce těšíte?
Určitě Světové poháry, hlavně kombinace, třeba Wengen nebo Bormio. Do Wengenu pojedu s tím, že bych tam chtěl zase zabodovat, nejlíp zase do patnáctky, jako se mi to povedlo na letošním mistrovství světa. Ale uvidíme, co sezóna přinese.
Ještě k vašemu zranění. Jak to s vámi vypadalo těsně po tom karambolu?
Došel jsem přes celé letiště v lyžácích a s batohem k doktorovi, od něj jsem odešel o berlích. Takže to bylo trochu vtipné. Musím to šetřit, to je hlavní, aby se ten úlomek neposunul někam dál. Po měsíci od prvního rentgenu bude kontrola, a pokud se ten úlomek neposune, nebo se v ještě lepším případě přiblíží ke kosti a obalí se nějakými vazy, tak to bude super.
Je to dlouhodobé řešení, nebo vám hrozí operace?
Doufám, že by to mělo být na dlouhou dobu. Kdyby se úlomek náhodou posouval nějak špatně, tak by přicházel v úvahu nějaký zákrok, ale nechci zatím předbíhat. To by bylo krajní řešení. Zatím to vypadá dobře a každý týden cítím nějaký progres. Bolí to čím dál méně a chodím celkem v pohodě, cítím to teď hlavně při chůzi do schodů.
Nicméně na tiskovku jste přišel o berlích…
To je pravda, pan doktor Beznoska mi totiž doporučil, abych je do konce týdne ještě používal. Teď jedu zpátky rovnou do školy a budu trochu více chodit, takže jsou ty berle spíš pro jistotu, aby se mi něco nestalo.
Jak v tuto chvíli rehabilitujete? Zkoušíte třeba plavat?
Plavání zatím úplně ne, spíš cvičím horní část těla a nohy nechávám úplně odpočinout. Od příštího týdne ale možná plavání zařadím, poradím se s fyzio z Dukly. Rozhodující je ale rentgen 30. října. Pokud tam bude všechno v pohodě, můžu se pobavit i o alternativních léčbách, vířivkách atd.
Dává smysl v tuto chvíli a s takovým problémem třeba nějak upravit jídelníček?
To úplně ne, spíš se snažím jíst méně, protože nemám moc velký výdej. Takže si nedám půlkilový flák, ale jen třísetgramový. (smích)
Radil jste se ve vaší situaci s ostatními kolegy, třeba Kryštofem Krýzlem?
S Kitanem jsem se bavil, protože ten je se mnou na Dukle. Radil mi, za kým mám jít, co mám dělat, protože on je se zraněními taky docela seznámen.
Vaše tělo je ale přece jen mladší než u Kryštofa Krýzla.
To ano, pan doktor Beznoska říkal, že to není nic zas tak vážného. Takže když ho budu poslouchat, třeba jako s těmi berlemi, tak by snad za čtyři týdny mělo být vše v pořádku.
Jak jste si užil kemp v Chile do chvíle, než byla ta kolize?
Byla to naprosto perfektní příprava, vyšlo nám počasí. Týden jsme jezdili v rychlosti, pak napadl čerstvý sníh, takže jsme si dali i freeride. To mám docela rád. Tři dny to pak rolbovali a udělali z toho opět perfektní pistu, takže jsme jezdili parádní sjezdy a super G. V rychlovkách bych řekl, že se ta příprava povedla skvěle.
Po kolikáté jste přípravu v Chile využil?
Já jsem tam byl počtvrté, ale třikrát před tím v La Parvě. Tady to nové středisko ale taky nebylo vůbec špatné, hlavně bych vyzdvihl jídlo (smích). Ale samozřejmě trénink taky vynikající. Oproti La Parvě se tam nejezdí na vlecích, ale za skútrem, což tedy vypadá i trochu komicky, ale aspoň jsme stihli více jízd. Třeba devět za jeden trénink sjezdu, dříve v tom předešlém resortu to bylo 4-5 jízd.
Jaké bylo jezdit pod aktivním vulkánem? Zažil jste někdy něco podobného?
Bylo to hodně zajímavé, určitě jsem nic takového ještě nezažil. Každých šest minut se z vulkánu vyvalil dost velký oblak, ale říkali jsme si, že kdyby to bouchlo, tak stejně by nebylo úniku. Takže jsme byli v klidu a nebáli jsme se. Možná ty časy při sjezdu by pak byly rekordní (smích). Jeden den jsme dokonce zažili, že se obrátil vítr a celá sjezdovka byla od popílku zašedlá, až černá.
Jako „výhodu“ svého zranění jste zmínil více času na školu. Jste tedy nyní běžným studentem?
V podstatě ano. Jsem ve druhém ročníku bakalářského studia na VŠ finanční a správní, obor řízení podniku. Je to teď takový normální studentský život, snažím se dohnat zkoušky, které jsem nestihl vloni, aby ten letošní rok byl třeba o to klidnější.
