Jan Skořepa dvakrát zvítězil a stal se mezinárodním mistrem Maďarska
Dvě vítězství na seniorském a juniorském mezinárodním mistrovství Maďarska v rakouském St. Lambrechtu a životní body 33,90 vybojoval v obřích slalomech Jan Skořepa. Zlepšil o osm body a přitom nebyl vůbec zdravý, trápila ho chřipka. Nové body přinesou lepší startovní číslo a odpoutání se od nutnosti jezdit závody NJR.
„Měl jsem teď šňůru sedmnácti startů s tím, že poslední čtyři dny už jsem byl nemocný. Vlastně už před týdnem v Peci jsem byl takovej nakřáplej. Pak jsem přejel do St. Lambrechtu, tam jsem jel napřed dva super-G, v jednom jsem byl čtvrtý, ve druhém osmý. Na bedny jsem měl v prvním SG jen čtrnáct setin, ten druhý SG mě trochu mrzel, cítil jsem šanci tam zajet nějaké slušné body. Chuť jsem si ale spravil na druhý den v obřácích,“ říká Jan Skořepa a pokračuje: „Bylo to hodně náročné a dlouhé, čtyři kola v jeden den, zvlášť s tou nemocí. Ale možná mě to paradoxně pomohlo, že jsem se oprostil od myšlenek na lyžování, jakoby mi bylo všechno jedno. Věděl jsem ale, že první kola musím napálit, protože na druhá už mi nezbyde moc sil.“
Po zdravotních peripetiích, kterými si Honza před dvěma lety prošel, jsou pro něj dobré výsledky zadostiučiněním. „Hlavně bych chtěl vypíchnout, že se mi o tom ani nesnilo, že bych byl schopen odjet takovouhle šňůru závodů vkuse. Loni jsem po dvou závodech musel odjet totálně unavený domů a teď jsem to vydržel a z toho mám největší radost. Navíc ta forma gradovala, nejlepší výsledky jsem zajel až na konci toho období 17 závodů.“ Připomeňme, že Honza musel kvůli mononukleóze vynechat sezónu 2014/15 a loni se vracel, ale stále se necítil optimálně. Po loňské sezóně proto ve spolupráci s MUDr. Vítkem upravil jídelníček, a tomu pomohlo. „Po letošní sezóně se to budeme snažit vyšperkovat, upravit ho dle, aby to na další sezónu bylo ještě lepší.“
Obří slalom je jeho nejoblíbenější disciplínou. „Rozhodnuto bylo už v žácích, kdy jsem v obřáku vyhrál v Abetone, který byl tehdy obsazen stejnou konkurencí, jako Topolino. Ani tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohl vyhrát. Dnes jsem měl ale pocit, že jsem si ty body už zasloužil. Jezdil už jsem delší dobu stejně s kluky, co mají třicet bodů. Teď v St. Lambrechtu byl polský reprezentant bodující i v SP Maciej Bydlinski, který mě hodně podpořil a řekl mi, že když mě viděl jet, že to určitě není mé maximum, na které můžu dosáhnout, ale že nesmím usnout na vavřínech a musím makat dál. A já tomu věřím.“
V St. Lambrechtu ho podporoval také táta a na jiných závodech přítelkyně Markéta. „Táta se tam o mě staral a dělal mi servis lyží. Markét byla zase minulý týden v Peci a v Albrechticích a přinesla mi do závodů štěstí. Rodina a přítelkyně jsou mi velkou oporou, za což jsem moc rád. Rodičům asi nikdy nestihnu vynahradit, co pro mě udělali, obětovali pro mě všechno. Odstěhovali se z Prahy do Špindlu, vzali si hypotéku na koupi bydlení tady, kterou dodnes splácejí, našli si novou práci, podporují mě.“
Honza by se rád probojoval do reprezentace. „Chci tonu obětovat úplně všechno. Dávám momentálně na stranu i vzdělání, což možná není úplně dobře, ale věřím v to, jdu si za tím a doufám, že to dopadne, protože lyžování je to můj život,“ říká odhodlaně a zamýšlí se: „Akorát je to v ČR těžký, když člověk nemá sponzory a třeba nemůže trénovat tak, jak by chtěl.“ V souvislosti s tím má z pohledu dnešní lyžařské generace možná trochu nevšední zážitky. „Letos jsme si s Edou Fialou půjčili od táty našeho staršího transportéra a vyrazili jsem na 3 dny na Hintertux. Vzadu v autě jsme spali na parkovišti pod ledovcem a vařili jsme si tam na vařiči polívku z pytlíku. V těchto situacích člověk zjistí, jestli opravdu chce a myslím si, že i tohle mě posunulo o kus dál, že jsem si opravdu uvědomil, že chci. Na druhou stranu jsem rád, že jsem si tímto prošel, má to své kouzlo a myslím, že to člověka posilní do budoucna.“
A plány na nejbližší dny? „Teď se 4-5 dní vyležet, vyléčit. Pak potrénovat fyzičku, zařadit i nějaké fyzio a 11. února se chystám znova do St. Lambrechtu, tentokrát na juniorské mistrovství Rakouska.“
(EK)
Photo: Archiv J.Skořepa
Fotogalerie
