Jaro se špetkou adrenalinu. Klára Křížová si zamilovala extrémní závod na Aljašce
Panenská příroda a nekonečné sněhové pláně, ale také burácení silných motorů a hmatatelný adrenalin. Takový je tradiční aljašský závod Arctic Man, jehož jubilejního třicátého ročníku se zúčastnila i česká sjezdařská jednička Klára Křížová. „Byla to bomba,“ výstižně shrnula pětadvacetiletá zlínská rodačka nevšední posezónní zážitek.
Co je podstatou Arctic Mana?
Je to závod dvojic, kdy jeden je lyžař nebo snowboardista a druhý do dvojky je skútr. Celé to trvá okolo pěti minut a ve zkratce to vypadá tak, že první, sjezdová, část trati vede rovně z kopce dolů téměř bez zatáček, dole na závodníka čeká skútr a za jízdy se k sobě připojí, ten lyžař nebo snowboardista se musí plynule chytit za takové lano nebo tyč. Jakmile se chytí, vytáhne ho skútr koridorem v docela velké rychlosti zase na jiný kopec, kde se lyžař ke konci zase pouští, jede na takový malý skok a pokračuje do cíle. Ale nejzajímavější je na tom to, že se to děje uprostřed ničeho. Vůbec nic tam není a během závodního víkendu se z toho stane čtvrté největší město na Aljašce, je to neskutečné.
Kdo byla vaše skútrová parťačka?
Jmenuje se Ashley. Loni to jela poprvé s lyžařkou i snowboardistkou a letos se mnou a bylo to super.
Jak jste se daly dohromady?
Díky našemu bývalému rychlostnímu lyžaři Petrovi Kakešovi, který má vlastně prsty v celé té mojí účasti. Už pětadvacet let žije v Americe a na Arctic Mana jezdí pravidelně, s pořadatelem jsou kamarádi. Dokonce ten závod třikrát vyhrál a snaží se spolu s pořadateli zvednout úroveň lyžařů a snowboardistů. Pořádají to takoví nadšenci, kteří jsou úplně hotoví do motorek, skútrů a dalších moto, fakt se to tam řeší ve velkém a ti skútristé už jsou opravdová špička. Takže k nim chtějí mít ty nejlepší závodníky i na lyžích a snowboardu. V chlapech se jim to daří, tam už je obrovská konkurence, jezdí tam třeba kluci Američani ze svěťáku. Teď je snaha tam dostat i holky. Tak mě loni oslovili, jestli by mě to nezajímalo. A zajímalo.
A závod jste si užila, nebo převážil strach z neznámého?
No, jelikož jsem den před závodem za tím skútrem spadla, to jsem udělala takovou šibu a docela si dala na hubu, tak jsem vůbec nevěděla, co od toho čekat. Dost jsem si u toho narazila holeň, tak jsem byla nervózní a na pochybách, jestli vůbec startovat, ale nakonec jsem usoudila, že to půjde. Na startu to byly nervy, ale potom v cíli byl ten pocit super. Je to výzva nechat se takhle bláznivě táhnout za skútrem, tahle část pro mě byla úplnou novinkou.
Takže nejtěžší část závodu?
Hodně těžké bylo už jen chytit se toho skútru. Hodně jsme to načasování trénovaly, abychom ani jedna moc nebrzdila, ale zase abychom si neujely, chytaly jsme se asi během metru. Právě z toho jsem ze začátku měla největší obavy, ale potom, když za ní zase mastíš v těch sto třiceti nahoru a teď ti ten sníh švihá do obličeje, tak to byla taky docela výzva (smích). Takže určitě nejtěžší pasáž. Přeci jen na tu rychlost na lyžích jsem zvyklá, ale tohle pro mě bylo nové.
Ale poradila jste si s tím na výbornou, skončily jste druhé.
Já měla vlastně dost štěstí, protože oni to nakonec museli kvůli počasí odpískat. Takže odzávodily jen lyžařky a pak to celé zrušili. Já si zazávodila, ostatní ne (smích).
Nikomu asi neunikne, že lyžařská část závodu v sobě nese prvky rychlostního lyžování. Nepřemýšlíte o změně sportu?
To asi ne, to já si zase ráda občas zatočím. Ale je pravda, že sem tam nějaká ta výzva nebo změna je zajímavá. Ale rychlostní lyžování asi ne, protože oni tam musí mít ty podmínky extrémně dobré, často jim ty závody ruší. A abych pořád někde seděla a čekala, až mě někdo nechá jet z kopce dolů, to by se mi asi nechtělo.
Ale latexová kombinéza by vám určitě ještě hodně rozšířila řady fanoušků.
Já v latexové kombinéze (smích)? Bylo by to zajímavé, to je fakt. Chlapům by se to možná líbilo, ale mně asi ne, asi by se mi v tom špatně hýbalo (smích).
Aljašku jste navštívila poprvé. Jaká byla?
My tam kempovali, tam fakt nebylo nic. Přijeli jsme v karavanech a v těch strávili týden. Suchý záchod, žádná sprcha, ten týden to nevadí. Jediná možnost pohybu tam byla na skútrech, tak jsme na nich lítali. Byla jsem z toho úplně nadšená, celkově bomba.
Teď už jste zpátky v Čechách. Jak prožíváte jaro?
Momentálně zase trošku v řešení ohledně příští sezóny. Co a jak bude, s jakými týmy, s kým trénovat. Takže jaro je zatím hezké, ale ještě nemám nic vyřešeného směrem k příští sezóně. Ani odpočinek se zatím nekonal, mám pocit, že jsem ještě víc unavená (úsměv). Takže květen bude pozvolný a pak to zase začne.
ŠS
Fotogalerie
