Letos mě to hodně baví, usmívá se rozjetý Bank těsně před startem mistrovství světa
Velkolepý návrat mezi absolutní elitu. Takhle jednoduše by se dala charakterizovat letošní sezóna sjezdaře Ondřeje Banka. V půlce ledna se po čtyřech letech znovu probil do Top 10 ve Světovém poháru, a to hned dvakrát. O týden později dokonce prožil sen na stupních vítězů. Poprvé a naposledy se mu něco takového povedlo před více než sedmi lety. Jenže tentokrát to bylo jiné. Český lyžař stál na pódiu v jednom z nejvěhlasnějších míst sjezdařského světa – obávaném Kitzbühelu.
Jak se po takové snové závodní šňůře cítí ten kluk z Moravy, který znovu překvapil svět?
Dobře. Po psychické stránce je to teď vlastně úplně nejlepší (úsměv). Ten Kitzbühel byl docela zajímavý a teď před odletem na mistrovství světa jsme měli pár dnů doma, což byla taky paráda, načerpal jsem nějakou energii ze svýho malocha divokýho. A fyzicky je to taky docela dobré, celkově to tělo zatím funguje. Byl jsem trochu nemocný, Kitzbühel mě vydundal, ale asi v pohodě.
Čekal jste před letošní sezónou, že se ve Světovém poháru vrátíte do elitní desítky a dokonce na pódium? Měl jste to v hlavě?
Abych pravdu řekl, tak měl, s tím jsme do toho šli. Hodně jsme investovali do zázemí a obecně se dá říct, že jsem do letošní přípravy dal daleko víc peněz, víc než do té minulé, která byla olympijská. Tak nějak jsme si řekli, že to zkusíme, natlačit se tam dopředu, protože po olympiádě nám přišlo, že to tam je. Chtěli jsme to vyzkoušet hlavně v těch rychlostkách. Fakt hodně jsme makali na lyžích a všichni tím trávili strašně moc času. Jsem rád, že to funguje a má to tu odezvu.
Bylo v plánu i to, že ta nejsilnější odezva přijde těsně před mistrovstvím světa?
Dá se říct, že jsem byl ze začátku sezóny lehce zklamaný. Nebo ne zklamaný, ale nějak pořád bojuju s těma číslama. Teď jsem se v nich protlačil dopředu a snad by to mělo být lepší a lepší. To, co jsem si myslel, že by mohlo dopadnout, bylo umístění do trojky v nějaké kombinaci, ať už na mistrovství světa, ve Wengenu nebo v Kitzbühelu a pak útok na desítku v jakékoliv disciplíně. Takže plány už jsou vlastně splněné. A to je taky dobrý a příjemný (smích).
Není pro závodníka trochu demotivující, když má splněno ještě před vrcholem zimy?
(Smích). Může to tak lehce znít, ale celé naše letošní vrcholné období vlastně zahrnuje Wengen, Kitzbühel a mistrovství světa. Samozřejmě, že to nijak neodepisujeme, mistrovství světa je zajímavé, navíc v Beaver Creeku, což je moje oblíbené místo. Já už to nedělám kvůli tomu, abych na mistrovství světa nebo někde jinde zajel a přímo na to se připravoval. Děláme to, protože nás to baví a chceme všude být dobře. Zároveň to ale nijak nehrotíme.
Dvojitý úspěch ve Wengenu, nebo bedna v Kitzbühelu? Dá se to porovnat?
Všechno má svoje. Samozřejmě bedna, ať už v jakékoliv disciplíně, je prostě bedna a to se asi nedá s ničím srovnat, obzvlášť v Kitzbühelu. Ale i zážitek, kdy jsem se čtyřicet trojkou byl devátý ve Wengenu, navíc v celém, klasickém sjezdu, ne nějakém zkráceném, byl velký. My si to tak nějak užíváme všechno (úsměv).
Po pódiové kombinaci jste byl v Kitzbühelu ještě devatenáctý ve sjezdu. Máte už to tam rád?
Ke Kitzbühelu mám pořád takový rozporuplný vztah, protože jsem se tam zranil a z toho mám samozřejmě automatický respekt. Přijde mi to tam i trošku nabubřelý, na můj vkus je tam moc opilých mladých lidí. Ale ta energie tam prostě je. Ten kopec je sám o sobě výzva, tak to všechno na člověka dolehne, vždycky ho to nějakým způsobem vtáhne do toho víru, že je prostě ochotný na tom kopci nechat všechno. Ale zároveň si je vědom toho, že tam nesmí nechat všechno, protože může dopadnout blbě.
Bojíte se o sebe s přibívajícím věkem víc?
Já ke každému kopci a každému tréninku přistupuju tak, že když odejdu zdravý, tak je to dobré a jsem spokojený. V té hlavě to pořád je, musím zvolit správnou míru agresivity na to nasazení. Snažím se jezdit co nejmíň přes hranu a mít to pořád pod kontrolou. A samozřejmě to nejde. Jde to minimalizovat, ale nejde to dělat tak, že by to riziko bylo nulové.
Existují u vás směrem k mistrovství světa nějaké oficiální cíle?
Na ty cíle moc nejsme, ale je to pořád stejné. Kombinaci se budeme snažit tlačit někde na tu trojku, prostě co nejvýš, uvidíme, jak to tam bude vypadat. Nejvíc si věřím na kombinaci, sjezd, obřák a super-G (smích).
To je široký záběr.
To jo. A to mě na tom baví, pro mě je hrozně příjemné, že jsem losovaný do třicítky ve všech těch třech disciplínách, což je skvělé. Ale třeba v tom Super G se může stát cokoliv, tak na to si zas tak moc nevěřím. Sjezd mě baví, tam budou hodně rozhodovat lyže. Může se stát cokoliv, ale když budu v jakékoliv disciplíně do desítky, tak budu extrémně spokojený.
Pojede se sjezd na sjezdovce, kterou znáte?
Znám ji ze svěťáků, ale podle toho, co jsem slyšel, by tam měly být nějaké změny. Udělají nějaké vlny navíc, měl by ten kopec být rozmanitější a tím pádem asi trošku náročnější. Pro mě je to asi dobře, každá změna je lepší, protože oni to ti kluci mají docela naježděný. Já se na ten sjezd víc zaměřuju kratší dobu. Pokud se tomu má říkat zaměřování, tak vlastně až letos. Takže čím techničtější, tím lepší.
Od podzima je vaším parťákem na cestách vůz Audi. Už jste se stihli poznat?
Vyzkoušel jsem ho vlastně hnedka v prosinci. Když jsme jeli z Cortiny, byla brutální sněhová kalamita po celém Rakousku, takže jsem na cestě strávil patnáct hodin v šíleném sněhu a musím říct, že mi to docela pomohlo, cítil jsem se bezpečně. Na dálnici bylo čtyřicet centimetrů sněhu a já se to jal objíždět po okreskách, což bylo velmi zajímavé. Takže jsme měli dostatek času se seznámit (smích).
ŠS
