Ondřej Berndt po konci kariéry: Olympiáda pro mě byla splněním dětského snu. U lyžování zůstanu
I Ondřej Berndt uzavřel na březnovém mistrovství České republiky svou profesionální kariéru. Rozloučil se stříbrnou medailí ve slalomu. Jak vzpomíná na olympiádu v Pchjongčchangu, kde si i se zlomeným palcem dojel pro životní výsledek? A koho bude Ondra v následující sezóně trénovat?
V kolotoči vrcholového lyžování jsi strávil dlouhých třináct let. Chtěl jsi se odmalička stát profesionálním sportovcem?
Já jsem tomu vždycky nechával volný průběh. Přechod v juniorech byl takový složitější, byla tam tehdy velmi silná konkurence v podobě Ondry Banka nebo Filipa Trejbala. Pak jsem šel ale hodně nahoru, převzal si mě Honza Kvasnička a s ním jsme udělali docela velký progres. Vždycky jsem měl sport rád, byl u mě na prvním místě a že jsem se stal profesionálem, to z toho všeho tak nějak samo vyplynulo.
Jak jsi se k lyžování vlastně dostal, kdo tě k němu přivedl?
S lyžováním jsem začal asi v 5 letech a přivedl mě k němu můj děda. Byl to hobík a lyžařský nadšenec. Nejdřív jsem s ním jezdil na chalupy se známými, zimní prázdniny jsme trávili v Rokytnici nad Jizerou. Začalo mě to bavit natolik, že mě naši dali do lyžařského oddílu. V začátcích jsem byl v TJ Liaz v Jablonci, později jsem přestoupil do TJ Bižuterie, kde jsem byl po celou svou kariéru.
Pamatuješ jsi své úplné závodní začátky?
Pamatuju si jeden ze svých prvních závodů. Bylo to tady u nás na Frýdštejně. Byl tam takový malý kopeček, kde se cíl nacházel mezi jabloněmi. Myslím si, že jsem ten závod dokonce vyhrál, tak to mě tehdy hodně nakoplo.
Co bys vzkázal svému mladšímu lyžařskému já?
Možná bych mu vzkázal, aby začalo dřív tvrdě trénovat. Hlavně v období puberty, aby ten sport bralo víc vážně.
Dvakrát v kariéře jsi bodoval ve Světovém poháru, v obou případech ve švýcarském Wengenu. Proč si myslíš, že to bylo právě ve Wengenu? Vyhovovalo ti to tam?
Ve Wengenu jsem byl častokrát a musím říct, že jsem si to tam oblíbil. Vždycky jsem se tam rád vracel. V obou případech jsem bodoval v alpské kombinaci, kde ta šance byla největší. Navíc jsem patřil spíš ke slalomářům než ke sjezdařům, ale dokázal jsem ten sjezd vždycky nějak sjet. Asi se mi to povedlo právě ve Wengenu, protože tam je sjezd vždycky dost těžký.
Ve své kariéře jsi se kvalifikoval i na olympijské hry. V Pchjongčchangu 2018 tě před startem slalomu potkalo zranění, když sis při tréninku slalomu do kombinace zlomil palec pravé ruky. Ty jsi ale o svou olympijskou premiéru nechtěl přijít. Bylo dostat se na olympiádu vždy tvým snem?
Dostat se na olympiádu pro mě byl splněný dětský sen. Doktoři mi nedoporučovali závod jet, já jsem ale byl rozhodný, že to odjedu i s tím zlomeným palcem. Dostal jsem nějaké prášky na bolest, takže jsem ten palec nakonec ani moc necítil. Možná mi to zranění i pomohlo, že jsem nemyslel tolik na nějaký tlak.
Ve zmiňované kombinaci jsi nakonec zajel parádní 16. místo. Bereš to jako největší úspěch kariéry?
Určitě to beru jako největší úspěch v mé kariéře. Startovalo dost závodníků a konkurence tam byla veliká. Škoda je, že jsme se nikdo z českých kluků nedostal po sjezdu do elitní třicítky, ale slalomová trať byla super ledová a já jsem to z nějakého 32. místa po sjezdu vytáhl na tu konečnou 16. příčku.
Kdo ti v průběhu tvé kariéry nejvíce pomohl?
Těch lidí je víc, nejde jmenovat jenom jednoho. Určitě tam patří trenér Michal Kunst, se kterým jsem jezdil nejdelší dobu. Honza Fiedler mi hodně pomáhal, jak už ohledně financí, tak i trenérsky mě hodně posunul a také jeho otec Jirka Fiedler, který mě trénoval v žácích. A samozřejmě i zmiňovaný Honza Kvasnička.
Co ti lyžování dalo, a co naopak vzalo?
Dalo mi spoustu věcí. Mohl jsem navštívit spoustu hezkých míst, člověk se podíval skoro všude po světě. Dalo mi i hodně kamarádů. Vzalo mi občas trochu nějakých nervů, ale to patří asi ke každému sportu, když se moc nedaří.
Jak dlouho jsi nad ukončením kariéry uvažoval?
Začal jsem nad tím uvažovat minulý rok. Ale pak jsem si řekl, že je ještě olympijská sezóna, a tak jsem se pokusil do toho dát všechno, abych se na olympiádu znovu dostal. Bohužel to nevyšlo. Tak nějak jsem si říkal, že už je ten správný čas se věnovat něčemu jinému.
Na rozdíl od Kateřiny Pauláthové, která se na mistrovství ČR rovněž loučila, jsi svou poslední jízdu pojal zcela v závodním módu. Nepřemýšlel jsi, že bys taky zvolil nějakou odlehčenější variantu?
Určitě jsem neměl v plánu dělat nějakou pomalou jízdu nebo show. Jelikož mám docela dobré body ve slalomu, tak jsem chtěl klukům udělat ještě nějaký bodový závod. Zároveň jsem chtěl zabojovat o mistrovský titul, ale v prvním kole jsem udělal dvě velké chyby, které mě stály možnost o zlato zabojovat. Ale i za to druhé místo jsem rád.
Čemu se chceš věnovat po konci kariéry? Zůstaneš v lyžařském světě?
U lyžování zůstanu. Budu se teď věnovat trénování, jsem dohodnutý s Terezou Novou, že jí budu trénovat.
