Osmé mistrovství světa Šárky Strachové. Nikdy jsem nelyžovala a necítila se líp, říká před svým útokem na další světovou medaili
Poprvé k atmosféře mistrovství světa přičichla před čtrnácti lety. „To snad ani nemůžu počítat,“ říká Šárka Strachová ke svému debutu v roce 2001. Šampionáty v letech 2005, 2007 a 2009 už se ale počítat rozhodně musí. Nejlepší slalomářka české historie na nich nasbírala kompletní sbírku medailí. A v americkém Vailu by ji chtěla rozšířit.
Vzpomenete si ještě na své první mistrovství světa?
To bylo v roce 2001 v Sankt Antonu, ale tam úplně nevím, jestli se to dá počítat. Bylo mi šestnáct a najednou řekli: Tak přijeď! Jela jsem tam slalom a pamatuju si, že byl příšernej, bylo to strašně rozbitý. Potkala jsem tam tenkrát Rakušanku stejně starou jako já, se kterou jsme závodily na Trofeo Topolino a říkám jí: Já tady dneska jedu. A ona na to: Jako předjezd? Vytřeštila na mě oči, vůbec tomu nemohla uvěřit (smích).
Co vzpomínky na další šampionáty?
Ve Svatém Mořici jsem už byla mnohem víc rozzávoděná, to už jsem i vlítla do Světového poháru. Myslím, že jsem tam byla devátá v kombinaci a měla docela dobře rozjeté první kolo slalomu. A taky si pamatuju, že jsem tam byla nemocná. Pak přišly ty medailové časy. Nejdřív Santa Caterina, kde jsem úžasně zajela všechny tři disciplíny. Byla jsem pátá v tehdy ještě klasické kombinaci, kde samozřejmě byla pro slalomářky výhoda ta dvě kola slalomu, to se ta ztráta ze sjezdu dala hodně dobře stáhnout. Výborně jsem zajela i obří slalom a slalom, kde hodně favoritek vypadlo, protože to bylo náročné. Já to dobojovala až do cíle a nakonec z toho bylo třetí místo.
Následovalo zlaté Švédsko.
V Are to byly taky úžasný zážitky. Jen těsně mi unikla medaile v kombinaci a pak byl výborně rozjetý obří slalom. Pro mě do dneška celkem nepochopitelně dobře zajeté první kolo, to druhé jsem asi hlavou nezvládla, byla jsem hodně nervózní a nepovedlo se mi. Po tom závodě jsem brečela, byla jsem zklamaná, ale snažila jsem se na to dívat pozitivně a říkala si, že to zúročím někdy příště. A zúročila jsem to hned dva dny poté ve slalomu, kde jsem vedla po prvním kole a už to pro mě nebylo tak nové.
A najednou už vám ve sbírce chybělo jenom světové stříbro.
Ve Val d´Isére byly neskutečně náročné tratě, a to jak pro rychlé disciplíny, tak pro ty točivé. Zase dobře rozjeté první kolo slalomu a ve druhém jsem měla i trošku štěstí, protože první dvě nebo tři vedoucí závodnice vypadly. Nejen já, ale i Maria Riesch, která nakonec vyhrála, a Tanja Poutiainen, co byla pak třetí, jsme tam dole jenom čekaly a snažily se odhadnout, co na nás zbyde. Tak jsme koukaly a najednou jedna vypadla, druhá, třetí a pořadí už zůstalo. Pak bylo mistrovství světa v Garmischi. To už byly ty sezóny, kdy se mi vůbec nedařilo podle představ. Původně jsem chtěla startovat ve více disciplínách, nakonec jsme se snažili koncentrovat jenom na ten slalom a ani ten nevyšel. No a potom přišel Schladming, to byla sezóna po tom mém velkém zdravotním problému a ačkoliv to bylo osmé místo a bez medaile, tak obrovský úspěch a hrozně jsem si to tam užívala. No a teď je tu Vail (úsměv).
Jaký bude?
Myslím, že jsem letos v jiné situaci, než jsem byla před loňským vrcholem sezóny, což byly olympijské hry. Tam, ačkoliv jsem si ji hrozně přála a snila o té medaili, to samozřejmě bylo celkem nereálné podle těch výsledků a ani jsem nebyla v nejlepší losované skupině. Letos mám úplně jinou pozicí. Jsou za mnou nejen dobré jízdy, ale i výsledky, už jsem několikrát ukázala, že na tu špičku mám a jsem i v té losované skupině. Mám dobrou náladu a dobré pocity a snažím se nedělat si žádná velká očekávání, protože vím, že to svazuje. Výborně jsme potrénovali, a to nejen slalom, ale i paralelní slalom na týmy. A taky jsem absolvovala výbornou kondiční přípravu v Praze.
Tentokrát nastoupíte jen do slalomu a týmové soutěže. Obří slalom a kombinace vás nelákají?
Kombinaci jsme odepsali už před sezónou, kdy jsme se rozhodli, že už nebudu jezdit rychlostní disciplíny. Na trénink nebyl čas ani energie, v loňských letech jsem neměla ani žádný progres, takže jsme to vyhodnotili tak, že mi to bere příliš energie a nemá to cenu. A tím, že v poslední době už se vůbec nejezdí kombinační sjezdy, ale sjezd do kombinace je totální sjezd speciál a ty slalomy potom jsou velmi jednoduché, tak je to opravdu jen pro závodnice, jako je třeba Tina Maze nebo Niky Hosp, které jezdí velmi dobře obě disciplíny. A u obřího slalomu jsme zkusili první závody v Aspenu a Söldenu a ta očekávání to tak úplně nesplnilo. Bralo mi to opravdu hodně energie, tak jsme se rozhodli, že se upneme jenom na ten slalom, což se i vyplatilo. Cítím se teď mnohem lépe, mám víc času na odpočinek i na kondiční trénink mezi závody.
Na co se musíte ve Vailu připravit? Jaký bude sníh?
Záleží, jestli to prolejou nebo neprolejou vodou, pokud prolejou, tak ten led je všude stejný (smích). A ten sníh je tam jinak takový suchý a agresivní, ale musím říct, že ho mám ráda. Myslím, že na ty točivé disciplíny to spíš budou prolívat, tak to možná nebude úplně čistý led, ale rozhodně tvrdá podložka.
Jednoduché to asi nebude ani s aklimatizací.
Mám s tím trochu problémy, proto jsme letěli s takovým předstihem. Říká se, že jedna hodina posunu rovná se jeden den, než se to tělo přizpůsobí. A tím, že mi ta energie většinou rychle odchází, je to pro mě náročné nejen tím časovým posunem, ale i výškou. Vail je nějakých 2 500 metrů nad mořem a trénuje se skoro ve třech tisících, i když vám to vůbec nepřijde, protože tam jsou všude listnaté lesy. Takže těch prvních pár dnů je vždycky boj, ale už mám vyzkoušené, že po tom týdnu už je to fajn.
Po loňské sezóně jste prohlásila, že tohle mistrovství světa bude vaše poslední. Pořád to platí?
Musím říct, že co se týče Mistrovství světa 2017 ve Svatém Mořici, byly v loňském roce touhle dobou ty dveře naprosto zavřené. Ale letos, kdy zase přišel dobrý pocit a výborné výsledky, se ty dveře úplně otevřely pro další sezónu a trochu pootevřely i pro příští mistrovství světa. Ale zatím opravdu nevím, budu to řešit podle aktuálního pocitu, nálady a chutě.
ŠS
Fotogalerie
