Učení, neslyšící sparingpartnerka a spolupráce s Kapkou naděje. Tak vypadaly netradiční “prázdniny“ Kateřiny Pauláthové
Neobvyklé léto prožívá sjezdařka Kateřina Pauláthová. V rámci spolupráce české reprezentace v alpském lyžování s handicapovanými lyžaři trénuje po boku nové sparingpartnerky neslyšící lyžařky Terezy Kmochové. Vedle náročné kondiční přípravy se společně podílejí i na aktivitách nadačního fondu Kapka naděje. A aby toho nebylo málo, volné chvíle vyplňuje Kateřina Pauláthová kvůli blížící se maturitě učením.
„Už lyžujeme, měli jsme dvě soustředění v Les 2 Alpes. Bylo skvělé počasí, svítilo sluníčko a s Terkou jsme měly srandu,“ poreferovala o prvním sněhu krátce, ale výstižně dvacetiletá rodačka z Havířova.
Jak se zrodila vaše spolupráce s neslyšící lyžařkou?
Dobré kámošky jsme už nějaké tři roky. Už loni jsme spolu byly trénovat v Les 2 Alpes, ale až letos se z nás stal oficiální tým. Teď máme společného kouče Petra Lajkeba, který je novým reprezentačním trenérem ženského áčka, a děláme dohromady všechno včetně kondičních tréninků. A oběma nám to vyhovuje, zatím si nelezeme na nervy.
Jak se dorozumíváte?
Ona nosí sluchadla, což jí pomáhá něco málo slyšet. Úžasně odezírá z úst, takže se akorát snažíme mluvit vždycky na ni. Jinak je to ale úplně normální holka, je s ní strašná sranda. Je to vlastně stejnej exot jako já, obě jsme tak trošku blázni. Takže si dokonale sedíme a je to super.
Společně s Terezou Kmochovou jste na jednom domácím soustředění vzaly mezi sebe dětské pacienty z nadace Kapka naděje. O co šlo?
To byla s nadací první společná akce a povedlo se to skvěle. Přijelo osm rodin, osm dětí, které už byly vyléčené, jen jedna holčička byla zrovna v aktivní léčbě. Udělali jsme pro ně program, hráli jsme hry, pouštěli různá videa a trochu jim nastínili ten náš život. Děti vypadaly moc spokojeně, dostaly nějaké dárky a diplomy. Byly nadšené a nás to hrozně zahřálo u srdíčka. Už to, že se o nás s Terkou někdo takhle zajímal. Navíc jsme dokázaly pomoct.
Zníte dojatě..
Ono to zvenku na mně možná není vidět, ale já jsem na tyhle věci dost citlivý člověk. Takže moc ráda dětem pomůžu. Vím, že ony mají takové příběhy, jaké si většina z nás ani nedokáže představit. Zaujalo mě, že jak si ty děti už prošly spoustou věcí, tak byly rády, že jsme jim ukázali něco nového. Já na druhé straně došla k závěru, že zdraví je dar a my si ho opravdu musíme vážit.
Říkáte to i proto, že jste sama se zdravím na jaře hodně laborovala?
Určitě. Během zimy jsem měla třikrát antibiotika a stejně jsem to nedoléčila a byla strašně unavená. Z odběrů krve jsme pak zjistili, že už asi půl roku mám v sobě nějakého chronického streptokoka, který je příčinou různých zánětů v těle. Ale na to se samozřejmě nechci vymlouvat. Nemůžu říct, že celá sezóna byla na prd jenom kvůli nějakému streptokokovi. Na konci května mi vytrhli krční mandle, pak jsem se z toho tři týdny vzpamatovávala, zhubla šest kilo a ztratila všechnu fyzičku. Pořádně trénovat jsem začala až někdy v červnu, takže skoro měsíc a půl zpoždění. Snad už se mi to povedlo všechno dohnat a nabrat zpátky, teď už jsem v docela dobré formě.
V září vás čeká maturita na havířovském gymnáziu. Odložila jste si ji nebo první pokus nevyšel?
Ne, je to odložené. Asi o dva roky (smích). Poslední dva ročníky jsem si nechala rozložit a maturitu mám v září, protože v květnu jsem neměla uzavřené předměty a nestíhala jsem. Takže se teď snažím učit a nestíhám pořád, vždycky mám tak dvě hodiny denně a to je málo. Nejvíc se bojím biologie. Je to zajímavé, baví mě to, ale je toho strašně moc a vážně nemám kdy se to učit. Těším se, až to budu mít za sebou. Hlavně na tu párty (smích).
ŠS
Fotogalerie
